Bohdan Chmelnický (opera)

Náves ukrajinské vesnice. Národ žije pod nenáviděnou nadvládou polské šlechty. Každý, kdo se postaví na odpor, je krutě potrestán. Právě se připravuje poprava – upálením na hranici – dvou kozáků, Nyvy a Žurby. Polští žoldnéři je přivádějí a přivazují ke kůlům. Mezi přihlížejícími jsou i Nyvova žena Varvara a Žurbova dcera Solomija. Nyva a Žurba ještě na hranici proklínají své katany a vyzývají lid k odporu a pomstě. Ten si jejich poslední slova bere k srdci.

(1. obraz) Náměstí před pevností v Záporožské Siči. Kozáci se věnují zábavě i cvičení: plukovník Bohun je učí zacházet se šavlí. Tu se objeví běženci z Pravobřežní Ukrajiny, kteří před útiskem utekli a ozbrojeni kosami, vidlemi a sekerami se rozhodli přidat k Záporožcům. Jejich vůdcem je Maksym Kryvonis a mezi nimi se nacházejí i Varvara a Solomija. Kryvonis a po něm Varvara popisují utrpení lidu. Uprchlíkům z Pravého břehu se dostane od kozáků vřelého uvítání. Kryvonis si však přeje vidět hejtmana a položit mu otázku, zda je pravda, že vyslal posly k polskému králi a že se povstání odkládá. Bohdan Chmelnický přichází a odpovídá: Ano, vyslal posly – ne však ke králi, ale do Moskvy k carovi, aby poprosil o pomoc bratrský ruský národ. Povstání brzy začne. Kozáci i nově příchozí vesničané přijmou zprávu s nadšením a oslavují ji; jejich radost rozvernou pijáckou písní vyjádří diákon Havryl. Bohdan vysílá na Ukrajinu potulné pěvce – kobzary –, aby lid na povstání ideologicky připravili. (2. obraz) Padla noc. Bohdan se obrací ke kozákům s plamennou řečí, doplní jej Bohun s vizí lepších dnů pro Ukrajinu. Kozácké vojsko se se zpěvem vydává na pochod.

(1. obraz) Kozácké vojsko oblehlo zámek magnáta hraběte Potockého; do jeho týla však míří polské posily knížete Wisznowieckého. Bohdan drží s náčelníky svého vojska válečnou poradu. Vojenský písař Lyzohub, tajný přeběhlík, radí k dlouhému obléhání, ale Bohdan tuto strategii odmítá. Kryvonis navrhuje válečnou lest: jeden z kozáků se dá zajmout a bude Polákům předstírat, že Wisznowieckého pluk již dorazil. To přesvědčí Poláky, aby otevřeli brány pevnosti a podnikli výpad, čehož kozáci využijí k proniknutí do zámku. Tento plán je přijat a má být uskutečněn hned ráno.

Osamělého Bohdana, který pozoruje noční krajinu, překvapí příchod plukovníka Hamži s jeho vojáky, kteří zajali polskou šlechtičnu. V ní hejtman poznává svou choť Helenu. Ta jej prosí o milost a tvrdí, že se v táboře jeho nepřátel nacházela proti své vůli. Bohdan své manželce nevěří, ale protože je dobrým zvykem před bitvou promíjet svým blízkým, odpouští jí.

S úsvitem se kozáci hotoví k útoku. K nebezpečné úloze návnady se přihlásí starý kozák Tur. Bohdan chválí jeho odvahu a je přesvědčen, že národ, který má tak odvážné mužem, nemůže být otroky.

(2. obraz) V zámku se hrabě Potocký a jeho důstojníci modlí k Bohu za zdar svých zbraní. Stráže přivádějí zmučeného Tura, který před smrtí „vyzrazuje“, že vojska Wisznowieckého již útočí na kozácké oddíly. Rozradostněný Potocký reaguje tak, jak kozáci čekali, a dává povel k útoku. Brzy je však jeho vojsko zatlačeno Chmelnického oddíly a hejtman sám slavnostně vstupuje do pevnosti, z jejíchž sklepení jsou vyváděni osvobození zajatci.

Bohdanovo vojsko opanovalo Kyjev, ale mezi jeho nejbližšími jsou dva, kteří mu usilují o život: Lyzohub, kterého ponoukají k vraždě jezuité, a Helena, kterou do kozáckého zajetí poslali lstivě Poláci, aby hejtmana otrávila. O spiknutí se dozvídá Bohdan, ale Lyzohub podnikne protiútok: pod Bohunovým jménem napíše zrádcovský dopis Wisznowieckému, který nechá vzápětí zachytit a předat Chmelnickému. Mnozí, zejména Kryvonis, nemohou v Bohunovu zradu uvěřit, ale Bohdan ho předává kozáckému soudu. Uražený Bohun se odmítá hájit a je odsouzen k smrti.

Když Bohdan osamí se svou ženou, namíchá mu Helena do vína jed. Zpozoruje to však Varvara, a aby hejtmana zachránila a současně odhalila chystaný zločin, vypije pohár sama a klesá mrtva. Bohdan pochopí a nechá Helenu zatknout. Když ji stráže odvádějí, Lyzohub, bojící se, že ho Helena prozradí, k ní přistoupí a probodne ji. Snaží se svůj čin odůvodnit rozhorlením nad její zradou na hejtmanovi, chycený jezuitský špeh však prozradí písařovy styky s nepřítelem. Spiknutí tak vyjde najevo, Lyzohub je uvězněn a Bohdan dává rozkaz k Bohunovu propuštění.

Náměstí v Perejaslavi, 8. ledna 1654. Slavnostně vystrojený lid očekává velkou událost. Z chrámu vycházejí za zvuku zvonů Bohdan a posel z Moskvy, který čte poselství ruského cara, provolávajícího slávu svobodné Ukrajině. Národ jásá a Bohdan vyhlašuje věčný svazek Kyjeva s Moskvou.