Boeing Monomail

Letoun znamenal odklon společnosti Boeing od dosud tradičního pojetí transportního letounu jako dvouplošníku a její příklon ke stavbě celokovových dolnoplošníků se samonosným křídlem. K aerodynamické efektivitě konstrukce přispěl i zatahovací podvozek a aerodynamicky jemný poloskořepinový trup téměř kruhového průřezu.[1]^:s.198 Typ si nicméně ponechal řadu prvků tradičního uspořádání jednomotorových poštovních letounů 20. let, s prostorem pro přepravu poštovních zásilek v těžišti stroje mezi motorem a otevřeným pilotním kokpitem umístěným za odtokovou hranou křídla.[1]^:s.199

V roce 1930 byl nejprve postaven a 6. května zalétán prototyp poštovního letounu označený Model 200 Monomail,[1] který byl kromě firemních zkoušek také zapůjčen k testování US Army, jež mu přidělila označení Y1C-18. K objednávce sériové výroby ale nedošlo, a po návratu výrobci byl stroj od července 1931 nasazen do provozu v řadách dceřiné společnosti Boeing Air Transport na letecké poštovní trase San Francisco–Chicago.

Dne 18. srpna 1930[1]^:s.203 poprvé vzlétl druhý exemplář, označený Model 221 Monomail,[1]^:s.203 lišící se trupem prodlouženým o 8 palců (~ 20 cm), v němž kromě zmenšeného nákladového prostoru pro přepravu 750 liber[1]^:s.203 (~ 340 kg) pošty byla i uzavřená kabina pro 6 cestujících. Za ní umístěný pilotův kokpit zůstal nekrytý.

Později byly oba stroje přestavěny na dopravní verzi 221A s dále prodlouženým trupem, který umožnil zvýšení přepravní kapacity na 8 pasažérů. Oba letouny pak byly společností United Air Lines nasazeny na lince Chicago–Cheyenne.

Na dobu vzniku pokročilá konstrukce draku Monomailu nemohla plně využít svého potenciálu, protože byla handicapována pomalejším technickým vývojem v oblasti leteckých motorů a vrtulí, a v době kdy začaly být k dispozici výkonnější motory a za letu stavitelné vrtule byl již stroj překonán vícemotorovými typy, včetně Boeingova vlastního modelu 247. Řada pokrokových prvků Monomailu však byla firmou zapracována do konstrukcí vojenských letounů, prototypu bombardéru YB-9 a stíhacího stroje Model 248 (pozdější P-26 Peashooter), které v první polovině 30. let patřily mezi nejmodernější příslušníky svých kategorií.

Model 200

Jeden exemplář poštovního letounu.

Model 221

Jeden poštovní letoun se schopností přepravy 6 cestujících.

Model 221A

Označení pro přestavbu Modelu 200 i 221A na dopravní letoun s kapacitou 8 cestujících.

Údaje podle[1]^:s.200