Bošířany

Osada leží v členité krajině Slavkovského lesa. Zástavba byla soustředěna v údolí Bošířanského potoka a na okolních svazích, přibližně 1,8 km severně od centra Horního Slavkova.

Popraviště

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1489, kdy patřila k panství hradu Bečov.[4] S odvoláním na farní kroniku kostela svatého Jiří se v německé literatuře uvádí, že kolonizační ves existovala již roku 1242. K bečovskému panství patřila ves až do roku 1850.[5]

Pojmenováni Bošířan je pravděpodobně odvozeno od osobního jména Božec a vyjadřuje tak vlastnický vztah. V kronice obce je odkazováno na odnož někdejšího hraničního slovanského kmene Chodů.[6]

Roku 1623 zde stálo 14 zemědělských usedlostí. V letech 1850–1877 byly Bošířany osadou obce Kfely, od roku 1877 samostatnou obcí. Bošířany postupně náležely v letech 1850–1855 do politického okresu Karlovy Vary, v letech 1855–1868 Loket, 1868–1913 Falknov (nyní Sokolov), 1913–1948 opět Loket a v letech 1850–1949 byly součástí soudního okresu Loket,[6] v letech 1961–1980 část obce Horní Slavkov v okrese Sokolov, poté základní sídelní jednotkou města Horní Slavkov.[7]

Po roce 1945 došlo k odsunu německého obyvatelstva a po vysídlení německých obyvatel v roce 1946 došlo jen k minimálnímu dosídlení českými obyvateli, neboť vesnice se octla v blízkosti nového Vojenského výcvikového prostoru Prameny. Rovněž se již prováděl ložiskový průzkum pro budoucí těžbu uranu. Vesnice se octla v uzavřeném uranovém pásmu, kam se smělo pouze s propustkou. Odsun německého obyvatelstva, těžba uranu v padesátých letech 20. století, která probíhala i v těsném sousedství obce, obec zničily. Původní stavby byly většinou demolovány.[5] Skutečnou tragédií pro obec bylo, že hlušinou z jámy č. 18 byla přerušena cesta z Horního Slavkova do Bošířan, čímž byla obec předurčena k likvidaci. Náhradní spojení bylo později vybudováno kolem šibenice.[8]

Zkázu obci přinesla těžba uranu, Bošířany se staly součástí uzavřeného území, kam byl vstup povolen pouze na propustky. Těžba navíc probíhala i v těsném sousedství obce. Na přelomu 50. a 60. let sice došlo k útlumu a nakonec i zastavení těžby uranu, ale zkázu obce to již neodvrátilo zánik. Zemědělská půda byla zničena, zástavba zchátralá a navíc zde byl i nedostatek vody, způsobený právě těžbou. K novému osídlení již proto nedošlo a dnes slouží Bošířany jako rekreační osada, ve které se zachovalo jen několik původních domů.[4]

Ve vsi se nacházelo několik zemědělských usedlostí, obytné budovy z 18. století byly ve štítech hrázděné. Na návsi stála od roku 1862 pseudorománská kaple neznámého zasvěcení, někdy uváděná jako kaple svaté Anny[9]. Kaple se nedochovala, u místa původní kaple roste skupina velkých kaštanů a lip.[5]

Bošířany slouží jako rekreační osada, ve které se zachovalo jen několik původních domů.[4]

Na konci 19. století obyvatelstvo pracovalo v zemědělství a v blízké porcelánce firmy Haas & Czjzek.[6]

• Popraviště na katastru Bošířan z období kolem roku 1500, kde se po staletí popravovalo mečem a oprátkou. Poslední poprava zde proběhla 10. září 1751.[15][16]