Blanka Albrechtová

Narodila se roku 1951. Absolvovala Pedagogickou fakultu Univerzity v Hradci Králové, a to obory český jazyk a výtvarná výchovu. Obhájila zde diplomovou práci Sepětí textu a ilustrace v Zapadlých vlastencích Karla Václava Raise. Posléze v letech 1973 až 1974 vyučovala na základní škole v Pardubicích, v letech 1980–1982 a od roku 1990 zase na základní škole v Praze. Mezi lety 1974 a 1976 působila v redakci časopisu Jiskra Rychnovska v Rychnově nad Kněžnou. V mezidobích byla na mateřské dovolené.[1] Od devadesátých let se poezií aktivně nezaobírá.[2]

Poezii Blanky Albrechtové tvoří jak folklorně stylizovaná milostná lyrika, tak básně reflexivní, které poměřují kosmický prostor lidskou dimenzí. Svým knižním debutem Pukání pecek Albrechtová obohatila soudobou ženskou poezii o prvek hravosti a folklorní zpěvnosti. Její další práce se však zintimňují a monotematizují. Začíná v nich převažovat osobní prožitek milostného citu a každodennosti manželství, jemuž ale nechybí momenty sebeironie. Tyto díla jsou charakteristické také poetizací všední skutečnosti či lyrizací vzpomínek na vlastní dětství. Dále se v ní objevuje využití dětských jazykových hříček a postupně sílící výraz určité životní deziluze. Poezie Blanky Albrechtové vycházela především časopisecky v periodikách Kmen, Literární měsíčník, Mladá fronta, Mladý svět, Práce, Nové Hradecko a Pochodeň.[1]