Bláto

Pro vnímání bláta jsou určující jeho vlastnosti a chování při styku s jinými předměty a povrchy, na nichž ulpívá – nepříjemné je v kontaktu s obuví, na kterou se lepí a pokud není smyto či jinak očištěno, nanáší se bláto do obydlí. Po zaschnutí pak se vytvářejí na podlaze tmavé šlápoty, ze zaschlého bláta pak vzniká prach, který dále obydlí znečišťuje. Obdobné je to i s vozidly, stroji a jinou mechanizací kterým se bláto lepí na pneumatiky. Zde navíc bláto může být příčinou skluzu, který může skončit tragicky. Dalším, podstatně významnějším problémem spojeným s blátem a stroji je boření a zapadání těchto strojů do měkké – rozbahněné – půdy. Nejvíce negativních následků tak způsobuje bláto svým vznikem a přítomností na nezpevněných komunikacích.

Tytéž vlastnosti bláta jsou ovšem pro některé činnosti člověka užitečné. Především se bláto u přírodních národů či v lidové architektuře využívá jako materiál (tzv. mazanice) při stavbě obydlí. Dále se používá k potírání těla či dekoraci sochařských detailů. S blátem jsou spojeny i lidské radovánky – např. boj v blátě nebo skákání do něho; pro tyto účely bláto nejčastěji připravuje uměle.

Vzhledem k tomu, že bláto značně znepříjemňuje lidem existenci, od pradávna člověk s blátem bojuje. To se projevuje v úpravách především komunikací, ale i dalších veřejných prostor – na cestách, ulicích, dvorcích a lidských příbytcích, kde dochází ke zpevňování, dláždění či asfaltování, tak aby došlo co největší eliminaci obnažené půdy a tedy i omezení vzniku bláta.