Medvědí ostrov

Medvědí ostrov má tvar trojúhelníka směřujícího na jih. Rozloha ostrova je 178 kilometrů čtverečních a jeho délka v severojižním směru je asi dvacet a šířka přibližně 15,5 kilometru. Jižní část ostrova je hornatá s množstvím kopců s plochými vrcholy pohybující ve výšce mezi 360–440 metrů nad mořem. Na východě ostrova se nachází pohoří Miseryfjellet s vrcholy Urd (536 m n. m.), Vardan (462 m n. m.) a Skuld (454 m n. m.), dalšími pohořími jsou Antarcticfjellet na jihovýchodě a Fuglefjellet, Hamburgfjellet, a Alfredfjellet na jihozápadě. Severní část ostrova je rovinatá.

Průměrná teplota se v lednu pohybuje kolem −7,9 °C a v letních měsících okolo +4,4 stupňů Celsia. Průměrné roční srážky se zde pohybují kolem 350 milimetrů za rok. Polární noc zde trvá od 8. listopadu do 3. února a polární den od 2. května do 11. srpna. Jedinými obyvateli Medvědího ostrova je asi deset zaměstnanců místní meteorologické a rádiové stanice na severu ostrova v Herwighamna.

Francouzská korveta La Recherche 7. srpna 1838 poblíž Medvědího ostrova

ptáci kroužící u útesu, Medvědí ostrov

Ostrov byl pravděpodobně již známý námořníkům z vikingského období a také existují zprávy, že k ostrovu již ve 12. století plavili ruští mořeplavci. Ale první zdokumentovaný objev ostrova je až z 10. června roku 1596 Barentsovou expedicí. Protože se jejím členům podařilo zde zabít ledního medvěda, byl ostrov pojmenován Medvědí ostrov. Sám Willem Barents, ale ve svých poznámkách prosazoval pojmenování Ptačí ostrov. V letech 1603 a 1604 provedl další výzkum ostrova Steven Bennet a zaznamenal na ostrově bohatou populaci mrožů. Od počátku 17. století byl ostrov využíván hlavně jako základna pro lov mrožů a tuleňů.

V roce 1609 vznesla na ostrov nárok Moskevská společnost a prohlásila ho za majetek anglické koruny. Když poklesl lov mrožů na ostrově, Moskevská společnost ztratila o ostrov zájem.

Ostrov byl zmapován švédskými a norskými výzkumníky.

V 18. století na ostrově existovala stálá ruská osada a její pozůstatky byly později použity pro územní nároky Ruska v roce 1899.

V minulosti se ostrov stával základnou pro ruské a norské velrybáře, kteří zde přezimovávali. Trvalé osídlení zde nebylo až do roku 1916, kdy se na ostrově krátce těžilo uhlí.

V letech 1932–1933 byla na Medvědím ostrově první polská polární expedice, která zde pod vedením Czesława Centkiewicze zkoumala atmosférické úkazy, polární záři, zemský magnetismus a další jevy.[2]

Během druhé světové války a později i za studené války byly vody kolem Medvědího ostrova strategicky důležité pro lodě plující z Atlantiku do Murmansku a dalších přístavů v Bílém moři. Ačkoliv nebyly Špicberky během druhé světové války nikdy okupovány nacistickým Německem, tak zde Němci postavili několik meteorologických stanic. Roku 1941 byla na Medvědím ostrově umístěna radiostanice. v poslední fázi války, v zimě 1943–1944, Němci na ostrově založili tajnou stanici Říšského úřadu pro povětrnost.[3] Ve vodách kolem Medvědího ostrova německé síly několikrát zaútočily na atlantské konvoje s dodávkami pomoci pro Sovětský svaz. Konvoj PQ-17 zde v červnu 1942 utrpěl těžké ztráty. Vody jižně od ostrova byly dějištěm mnoha námořních bitev roku 1943. V listopadu 1944 Sovětský svaz navrhl zrušení Špicberské smlouvy se záměrem získat kontrolu na Medvědím ostrovem. Nicméně vyjednávání s norskou vládou v exilu však nevedlo k jejímu souhlasu až do konce války a sovětské návrhy nebyly nikdy realizovány[4]. Sovětský svaz a později Rusko si však na Špicberkách udržovaly svou přítomnost.

7. dubna 1989 se 180 km jihozápadně od ostrova potopila sovětská jaderná ponorka K-278 Komsomolec. Vrak leží na souřadnicích 73° 46,3' severní šířky a 13° 15,9' východní délky a do okolí stále uniká radioaktivita.[5]