Bitva o Roi-Namur

V tento den mělo proběhnout vylodění pouze na pěti menších ostrůvcích okolo Roi-Namuru, i přesto už v 6:50 ráno začali bitevní lodě Roi-Namur ostřelovat. Palba z děl se zastavila pouze na pár minut během útoku letadel 58. svazu rychlých letadlových lodí. Původní hodina H byla o téměř hodinu odložena, kvůli špatné koordinaci v přestupovém pásmu, kde se vojáci ze člunů přesouvali do tzv. obojživelných traktorů. V traktorech poté muži měli dorazit až ke břehu. To se stalo v 9:55 kdy vojáci dorazili k Ennuebingu. Ostrov byl obsazen 20 nebo 25 Japonci, čili na jejich likvidaci stačila pouze jedna rota. Stejná situace se opakovala i na ostrůvku Mellu. Jakmile byly ostrůvky obsazeny, začaly traktory vykládat 75mm houfnice a o něco později dovezly čluny na přepravu těžké techniky 105mm děla. Všechny tyto hlavně byly namířeny proti Roi-Namuru.

Tímto byl otevřen vjezd do laguny, kterým proplulo několik minolovek, člunů a obojživelných traktorů. Traktory které vysadily muže na předchozí dva ostrovy v 15:15 vysadily námořní pěšáky 2. a 3. praporu 25. pluku na ostrovech Ennubirru a Ennumennetu. Opět byly ostrovy obsazeny pouze několika desítkami japonských obránců, a tak nebyl až takový problém je dobýt. Horší situace nastala až když se měl 3.prapor vylodit na posledním z ostrůvků - Ennugarretu. Jeho velitel neměl totiž dostatek obojživelných traktorů na přepravu svých mužů, jelikož většina z nich musela odplout doplnit palivo. Nechtěl však ztrácet čas a ostrov přímo sousedící s Namurem obsadit. Byla na něm totiž umístěna japonská děla, která by mohla působit potíže. V 18:30 proto vysadil na ostrov 120 mužů a ti jej dobyli během půl hodiny. navzdory velmi neklidnému počasí bylo první den dosaženo všech předem naplánovaných cílů a vše bylo připraveno pro hlavní útok na Roi-Namur.

Vojáci 24. pluku na Roi-Namuru

Deset minut před 7. hodinou raní byla zahájena palebná příprava proti Roi-Namuru. Byla přerušena opět pouze na krátkou chvíli, kdy na ostrov zaútočila palubní letadla. Na ostrov dopadlo asi 6000 tun munice z bitevních lodí a dalších 5000 projektilů bylo vypáleno ze 75mm a 105mm děl na okolních ostrůvcích. Bombardování sice nedokázalo japonská postavení úplně zničit, ovšem dle odhadů většina z japonských vojáků položila život za císaře již během této fáze bitvy. Hodina H se musela opět odkládat, kvůli chybějícím obojživelným traktorům, které se v noci ztratily a nebyly schopny nalézt svou mateřskou loď. Musely proto být použity náhradní traktory a vojáci proto ostrovů dosáhly až ve 12 hodin. Na ostrov Namur byl na plážích Zelená 1 a Zelená 2 vysazen 23. pluk námořní pěchoty a na ostrov Roi byl na plážích Červená 3 a Červená 4 vysazen 24. pluk námořní pěchoty.

Zdálo se, že Roi je naprosto zdevastován, protože vylodění kladlo odpor pouze několik osamocených bunkrů, které byly rychle umlčeny. Většina obránců se ukryla na oceánském pobřeží v sutinách rozbitých budov, a proto vojáci velmi rychle zajistili předmostí a společně s tanky vyrazili kupředu. Tento útok však nebyl vyšším velením schválen, byla to iniciativa velitele tankové roty. Tanky pojížděly po dráze letiště a pálily na každé možné místo odporu, některé tanky byly dokonce vybaveny plamenomety. Za tanky postupovala pěchota, která palbou z ručních zbraní a granátů likvidovala poslední přeživší. Po hodině útoku ale přišel rozkaz se stáhnout, poněvadž tento osamocený útok znemožňoval rozvinutí útoku po celé délce fronty. Velitel tankové roty se poté musel veliteli 23. pluku zodpovídat za své konání. Správně by měl být potrestán, avšak jeho výpad způsobil nepříteli těžké ztráty, a tak nakonec trestu unikl. Po obnovení linie mohl útok pokračovat. Rozeběhl se mezi třetí a čtvrtou hodinou. Japonci nebyli schopni se zreorganizovat a tak po zlomení posledního odporu na severovýchodním výběžku Roie krátce po šesté hodině, mohl velitel pluku Jones hlásit Conollyemu, že Roi byl dobyt.

Na Namuru nebyla situace ani zdaleka tak snadná jako na Roi. Vojáci museli obojživelné traktory opouštět ihned po vylodění a nemohli v nich pokračovat dále do vnitrozemí, kvůli protitankovým příkopům. I přes tuto skutečnost nováčci z 24. pluku postoupili za čtvrt hodiny o celých 200 metrů. Hodinu po vylodění se na pláž dostaly první tanky. Všechny tři se ale zasekli buď v písku nebo v kráteru po granátu. Japonci se pokoušeli tyto ochromené tanky zničit, avšak hned nadvakrát jim to zarazili pěšáci, kteří tanky bránili až do jejich vyproštění. Kolem druhé hodiny se vojáci dostali k masivní betonové budově, do její stěny příslušníci demoličních oddílů udělali díru a začali házet výbušniny i dovnitř, ve snaze vypudit odtamtud Japonce. V tu chvíli se podle očitých svědků celý ostrov zahalil do prachu po obrovském výbuchu. Budova totiž sloužila jako sklad torpéd a leteckých pum. Bylo zabito 20 mužů a 100 jich bylo zraněno, byla to téměř polovina ztrát na Namuru. Plukovník Hart, velitel 24. pluku, rozkázal, aby všichni jeho muži vyvinuli co největší úsilí na dosažení severního pobřeží ještě před setměním. Vyvrácené stromy, sutiny a v nich ukrytí houževnatí obránci to ovšem nedopustili. V 19:30 přišel rozkaz zastavit postup a připravit opevnění na noc.

V noci proběhlo několik pokusů Japonců o prolomení linie, všechny však neúspěšně. V sedm ráno proběhl poslední vážný protiúder, který byl také i za přispění tanků do půl hodiny zlikvidován. V devět hodin byl zahájen útok na celé frontě. Poslední vojáci se ukryli na severním pobřeží v protitankovém příkopu. I tento problém byl vyřešen a ve 12:15 bylo hlášeno, že i Namur byl dobyt.[1]

• HUBÁČEK, Miloš, Ofenzíva v Pacifiku, 1.vydání, Praha:Panorama-Praha, 1987