Bitva o Dillí
Bitva o Dillí se odehrála 17. prosince 1398. Je jednou ze slavných bitev tatarského vůdce a dobyvatele Tímura Lenka, známějšího jako Tamerlán. Ve známost vešla pod poněkud bizarním názvem „řvoucí hořící velbloudi“.
Tamerlánova dřívější tažení
Tamerlán svými taženími (bylo jich kolem 35) vytvářel obrovskou říší, rozprostírající se od Středomoří až po Čínu, od Moskvy až po Perský záliv. Přestože byl příznivcem islámu a svá tažení mnohdy vyhlašoval, jako džihád, (tj. svatá válka proti nevěřícím), přestože mnozí z těch, proti kterým bojoval, byli také muslimové. Byl znám jako velmi krutý vojevůdce; své zajatce často mučil nelidským způsobem, mezi nimiž je popsáno pálení v plamenech, věšení hlavou dolů, baštonáda (výprask na chodidla) atd.
Mimo to byl mistr v rozličných bitevních taktikách. V roce 1400 při dobývání křesťanského přístavu ve Smyrně využil jedné z nich. Na pomoc smyrenským přijížděla námořní flotila, když tu Tamerlán velil katapultovat hlavy zajatců do lodí. Vyděšená posádka se obrátila zpět.
Před bitvou
1398 se Tamerlán dozvěděl o občanské válce v Dillíském sultanátu. Vzal to jako další příležitost ke svému dobývání. Věděl totiž, že Dillí bylo tou dobou velmi bohaté město. Toho samého roku vyhlásil džíhád proti dillískému sultanátu.
Zdolání hor
V cestě jim mimo řeky a pouště ležely Hindúkuše, hory v dnešním Afghánistánu. Jejich zdolání bylo obtížné i pro Alexandra Velikého I. Tamerlán se do hor odpojil nejdříve se skupinkou menšího počtu bojovníků. Průsmyk zdolávali v noci, kdy byl led zcela zmrzlý a tím pádem stabilnější. Nakonec zaútočili na divoké kmeny káfirů, kteří místní území obývali, teprve poté se k nim připojil zbytek armády.
Při procházení indickým územím plenili a vypalovali veškeré vesnice, které jim stály v cestě. Už během cesty zajali 100 000 lidí. Později je však Tamerlán nechal povraždit kvůli obavám za vzpoury.
Přípravy na samotnou bitvu
To, co však budilo obavy v Tamerlánově armádě, i v Tamerlínovi samém, byla indická obávaná válečná zbraň: váleční sloni. Ti byli velmi agresivní, byli skvěle chráněni přes tělo drátěnou zbrojí, ke klům byly připevněny dlouhé zahnuté šavle, namořené do velmi silného jedu a na hřbetech těchto tvorů seděli indičtí lučištníci.
Když se blížili indičtí protivníci, Tamerlánovi muži strategicky vykopali hluboké příkopy kolem svého postavení a obklopili ochranným valem. Dále vytvořili stovky železných ježků s ostny, které měly zraňovat zvířecí kopyta a tím znemožňovat další postup. Do předních linií nechal přivést velbloudy, na jejichž hřbety byly připevněny dřevěné hranice, připraveny k podpalu.
Průběh bitvy
Před hradbami Dillí
Dne 17. prosince, roku 1398 se před hradbami Dillí střetly obě armády. Indové byli postaveni do obvyklé formace; sloni (bylo jich kolem 120) ve středu, předních pozicích, za nimi pěšáci a po stranách křídla, tvořená jízdou.
Boj se rozpoutal nejdříve na obou křídlech. Když bylo zjevné, že Turci získávají převahu, indický sultán dal povel k útoku slonů. V tu chvíli byli také Turky vypuštěni velbloudi; hranice na jejich zádech byly zapáleny. Ti se, kvílejíce bolestí, pustili do nepřátelských řad a vyvolávali paniku. Splašení sloni udupávali své vlastní vojáky, nedbali příkazů svých pánů a nekontrolovaně našlapávali na nastražené kovové ježky. Díky tomu se podařilo Turkům pobít většinu svých nepřátel, jejich zbytek se dal na útěk.
Vyplenění Dillí
Tatarům již nic nebránilo ke vstupu do hradeb Dillí. Započalo kruté plenění. Bylo zabito 50 000 mužů, žen a dětí. Město bylo zapáleno. Zbylé přeživší postihla nákaza, nejspíše dýmějového moru. Trvalo více než století, než se Dillí z toho opět vzpamatovalo.
Závěr
Po bitvě u Dillí mnoho ze zajatých lidí bylo donuceno Tamerlánovi vzdát hold pro jeho moc a slávu. Nicméně poklonit se byli donuceni i sloni, které Tamerlán získal, jako válečnou kořist, jeden po druhém před vůdcovým stanem. V době, kdy Tamerlán dobyl Dillí, mu bylo více než 60 let. S válčením neustal, ač ve stáří byl do bitev již nošen na nosítkách. Zemřel roku 1405 v Číně.
Literatura
- Joseph Gummins. Otoč se a utíkej: Strhující příběhy netradičních vojenských strategií, které uspěly. Překlad Ľubica Obuchová. Praha: Knižní klub, 2010. 256 stran. ISBN 978-80-242-2579-1