Birminghamská kampaň

16th Street Baptist Church - centrála hnutí.

Protesty začaly v roce 1962, kdy lokální afroameričtí studenti, inspirováni bojkotem autobusové dopravy v Montgomery, vyhlásili roční bojkot obchodů v centru města. Bojkot způsobil 40% pokles tržeb. Město reagovalo převedením 45 000 dolarů (360 000 dolarů po započítání inflace k roku 2018) ze sociálního fondu, který sloužil především chudým Afroameričanům, na podporu obchodů. Bojkot obchodů byl zvolen jako více efektivní oproti tlaku na politiky (i kvůli malé míře registrovaných Afroameričanů). Velký dopad měl bojkot především před Velikonocemi, což bylo pro obchody druhé nejvytíženější období v roce. Informační kampaň o bojkotu vedli především církevní osobnosti, které je dále šířily mezi obyvatele během bohoslužeb. Centrum města bylo střeženo aktivisty, kteří měli zabránit neinformovaným nebo nezúčastněným Afroameričanům nakupovat. Nicméně na obchody tlačil také Bull Connor, který majitelům obchodů vyhrožoval, že pokud nebudou dodržovat segregační nařízení, tak příjdou o licenci.

Martin Luther King Jr. v roce 1964.

Příjezd Martina Luthera Kinga Jr. přilákal pozornost médií a mobilizaci podpory pro akce, nicméně ne všichni aktivisté jeho přítomnost vítali. Některým se nelíbilo, že King a SCLC přerušují a upozaďují aktivity a cíle místních skupin. Nicméně SCLC se přesto chopila vedoucí role. Wyatt Tee Walker, tehdejší výkonný ředitel SCLC, přišel se strategií, kdy se silné nenásilné hnutí postaví rasové segregaci ve městě, přičemž počítal s tím, že impulsivní Bull Connor zakročí násilím, které přiláká pozornost médií. Proto připravili projekt C (projekt confrontation, "konfrontace"). Název projekt C byl kódovým termínem, který měl předejít prozrazení akce v případě odposlouchávání telefonů.

Projekt se soustředil na protestní sit-iny, kdy Afroameričané ve skupinkách nenásilně seděli na místech vyhrazených pro bílé, což se setkalo s násilím a zatýkáním, přičemž aktivisté po celou dobu zůstali nenásilní. Probíhaly především v jídelnách, knihovnách a kostelech pro bílé. Současně se konaly protestní pochody k veřejným budovám na podporu zajištění voličských práv. Taktikou bylo naplnit vězení aktivisty, což mělo donutit vedení města k dialogu.

V dubnu 1963 Bull Connor získal soudní příkaz, který kriminalizoval protestující a zvýšil kauci na jejich propuštění z 200 dolarů na 1 500 dolarů (po inflaci v roce 2018 ze 2 000 dolarů na 10 000 dolarů). Fred Shuttlesworth nazval soudní příkaz jasným příkladem pošlapání občanských práv. SCLC se rozhodla příkaz ignorovat. Nicméně praxe zvýšení kaucí byla pro zdroje SCLC takřka likvidační. Vedení SCLC proto přemlouvalo Kinga, aby se vydal na fundraisingovou cestu po USA, což odmítl kvůli svým povinnostem v Birminghamu. Další protest se měl konat 12. dubna 1963 na jeho podporu vystoupil aktivista Ralph Abernathy. Účastnil se ho také King. Protest skončil jejich zatčením, pro Kinga to bylo již celkem 13. zatčení. Po zatčení byl King uvržen do vazby a nebyl mu umožněn kontakt s právníkem. Jeho žena Coretta Scott Kingová měla v reakci zavolat prezidentovi Kennedymu. O několik dní později obdržela také telefonát od první dámy Jacqueline Kennedyové. Zatčení Kinga konečně přitáhlo pozornost celostátních médií. Informování o bojkotu vedlo k bojkotu řetězcových podniků, kterým tak začaly klesat tržby v celých USA. Jejich majitelé proto začaly tlačit na vládu, aby situaci začala řešit. Dne 20. dubna 1963 byl King propuštěn.

Zatímco se média soustředila na Kinga, hnutí začali docházet dobrovolníci, kteří by chtěli riskovat uvěznění. I přesto, že Bull Connor nasadil proti protestujícícm také policejní psy, tyto incidenty nepřilákaly dostatečnou pozornost médií. Aktivista James Bevel proto navrhl alternativní akci s názvem Den D, která vyzvala místní žáky a studenty, aby se zapojili do protestů. King s nasazením dětí váhal, ale Bevel pro tuto akci získal dostatečnou podporu. Bevel věřil, že studenti jsou vhodnými protestujícími, protože jejich zadržení nezasáhne finanční situaci rodiny. Bevel poté vedl několik školení, jak vést nenásilný protest a jak se připravit na agresivitu policistů. Akce byla později přejmenována na "dětskou křížovou výpravu". V květnu 1963 se konaly první pochody dětí, během kterých zpívaly například hymnu hnutí We Shall Overcome. Píseň zpívaly i během zatčení, převozu do vazby a uvěznění. V první vlně bylo zatčeno kolem 600 žáků a studentů. Protestujících však neubývalo. Policie proto nasadila školní autobusy a dodávky, kterými převážela protestující studenty do vězení. Do konce dne bylo zatčeno 1 200 studentů, kteří byli uvězněni v birminghamských vězeních s kapacitou pro 900 vězňů.

Použití dětí a studentů kritizoval starosta města, stejně jako ministr spravedlnosti Robert Kennedy nebo aktivista Malcolm X. Nicméně ukázalo se jako velmi účinné pro získání pozornosti médií. Poté, co byla vězení naplněna, se Bull Connor rozhodl změnit taktiku a místo zatýkání chtěl davy rozehnat. Nasadil proto proti nim vodní děla a policejní psy. Protestující však měli jasný pokyn - za všech okolností zůstat nenásilní. Snímky z útoků psů na nebránící se protestující opět obletěly celé USA. Protestující získávali stále více podpory. To vedlo policii k další vlně zatýkání, během které zatknuli dalších 1000 osob.

Zdemolovaná část motelu, ve kterém bydlel King, po bombovém útoku ze dne 16. května 1963.

Ještě během května 1963 se zástupci obchodů dohodli s hnutím na zrušení rasové segregace v jejich pobočkách. Následovala dohoda s vedením města o zrušení segregace v jídelnách, veřejných toaletách, pítkách a otevření pracovních pozic prodavačů i pro Afroameričany. Uvěznění protestující měli být propuštěni na kauci. Kennedy přesvědčil odbory, aby začaly se sbírkou na kauce, ve které se podařilo vybrat 237 000 dolarů.

Dne 11. května 1963 byl motel, ve kterém předtím přebýval King poničen výbuchem zápalné bomby. King motel opustil hodinu před útokem. Na místě činu se policie střetla s několika Afroameričany, což vyvolalo mezi Afroameričany poplach. Začaly nepokoje, které měla rozehnat národní garda. Martin Luther King Jr. se poté vrátil do Birminghamu, aby situaci uklidnil. Celá kampaň stála místo starostu i policejního komisaře Bulla Connora, který se však na obdobnou pozici vrátil již v roce 1965.

Desegregace postupovala pozvolna, ale postupovala. V září 1963 integrace dorazila také do místních škol. Celá kampaň dodala SCLC vážnosti a z Kinga se stal uznávaný vůdce hnutí. Na vlně úspěchu byl v srpnu pořádán pochod na Washington za práci a svobodu, kterého se účastnilo 250 000 osob. Nevole s desegregací vedla k pokračujícím útokům. V září 1963 se cílem bombového útoku stal kostel 16th Street Baptist Church, který stál život čtyři afroamerické dívky.