Biotický faktor

Biotický faktor je termín používaný především v přírodních vědách. Jde o faktor prostředí působící na organismus, který je odvozen od přítomnosti ostatních živých organismů, na rozdíl od faktoru abiotického, který vychází z "neživých podmínek okolí".[1] Oba typy faktorů mají ale vliv na velikost a hustotu populací organismů.[2]

Mezidruhová kompetice o kořist v díle E. H. Landseera (National Gallery of Art, Washington D. C.).

Biotický faktor jako působení okolních organismů na jedince může být buď přímý (například predace, parazitismus), nebo nepřímý (vliv zastínění, alelopatie).[3][4] Biotické faktory tak můžeme v zásadě chápat jako vliv organické hmoty na život organismu (např. ve formě potravy, onemocnění zapřičiňující bakterie, rostlinného materiálu ke stavbě hnízda) a vztahy mezi živými organismy samotnými.[5] Tyto vztahy mohou být buď vnitrodruhové (např. vnitrodruhová kompetice o zdroje), kterými se zabývá populační ekologie, nebo mezidruhové (např. symbióza dvou druhů, mezidruhový parazitismus apod.), kterými se zabývá ekologie společenstev a které vznikají tzv. překryvem nik, tedy střetem společných nároků na prostředí u obou zainteresovaných druhů.[6]

Typy jednotlivých mezidruhových vztahů mezi organismy jsou:

• neutrální - tzv. neutralismus, nedochází k překryvu nik (např. kos a kapr, oba mají velmi odlišné nároky na prostředí)
• negativní - druh působí negativně na druhý nebo oba na sebe navzájem, mezi ně řadíme alelopatii (amensálismus), kompetici, predaci a parazitismus
• pozitivní - druh působí pozitivně na druhý, neobjevuje se negativní vliv, mezi ně řadíme komenzálismus, mutualismus a protokooperaci