Biomedicínské inženýrství

Biomedicínské inženýrství představuje aplikaci inženýrských postupů v medicíně a biologii. Diagnosticky zaměřená část biomedicínského inženýrství využívá chemické a fyzikální principy inženýrských oborů k měření projevů biologických systémů, tyto informace zpracovává pro maximální výtěžnost diagnostických informací. Terapeutická část biomedicínského inženýrství pak využívá inženýrských postupů v konstrukci přístrojů nahrazujících či podporujících funkci orgánů a v konstrukci terapeutických přístrojů. Biomedicínské inženýrství má také přímou souvislost s biomechanikou.

Umělé srdce JARVIK 7

Profesní způsobilost v ČR

Podobně jako pro lékaře, jsou i pro nelékařské pracovníky zavedeny atestační obory. V ČR jsou tyto obory dva – biomedicínský technik (podmínkou je vyšší odborné nebo bakalářské vzdělání ve vybraných technických oborech) a biomedicínský inženýr (podmínkou je magisterské vzdělání ve vybraných technických oborech) a absolvování příslušného kurzu v rozsahu minimálně 20 ev. 18 dní. Po získání odborné způsobilosti biomedicínského technika, ev. inženýra, se může uchazeč přihlásit k atestační přípravě v jednotlivých oborech. Délka atestační přípravy je minimálně 2 roky.

Biomedicínský inženýr se může připravovat na atestaci ve specializačním oboru

  • klinické inženýrství se zaměřením na analýzu a zpracování biosignálů
  • klinické inženýrství se zaměřením na diagnostické zdravotnické přístroje
  • klinické inženýrství se zaměřením na laboratorní zdravotnické přístroje
  • klinické inženýrství se zaměřením na diagnostické zobrazovací zdravotnické přístroje
  • klinické inženýrství se zaměřením na terapeutické zdravotnické přístroje
  • klinické inženýrství se zaměřením na perfuziologii

Klinický technik ani klinický inženýr není oprávněn manipulovat s těmi částmi radiologických zařízení, které jsou zdrojem ionizujícího záření.

Konkrétní náplň vzdělávacích programů určuje nařízení vlády č. 463/2004 Sb., kterým se stanoví obory specializačního vzdělávání a označení odbornosti zdravotnických pracovníků se specializovanou způsobilostí, pravomoci pak zákon č. 96/2004 Sb. o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních).

Související články

Literatura
  • ROZMAN, Jiří, a kol. Elektronické přístroje v lékařství. 1. vyd. Praha: Academia, 2006. 408 s., 24. ISBN 80-200-1308-3.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.