Big Bill Broonzy

Narodil se jako Lee Conley Bradley,[1] jako jedno ze 17 dětí Franka Broonzyho (Bradleyho) a Mittie Belcher. Místo a datum jeho narození jsou sporná. Ačkoliv tvrdil, že se narodil ve Scottu v Mississippi, výzkum bluesového historika Roberta Reismana ukazuje, že se Broonzy narodil v Jefferson County v Arkansasu. Broonzy tvrdil, že se narodil v roce 1893 a mnoho zdrojů tento rok udává, ale rodinné záznamy ukazují, že se narodil v roce 1903.[2] Brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Pine Bluff v Arkansasu, kde Bill strávil své mládí. V deseti letech si sám vyrobil housle z krabice od doutníků a od svého strýce Jerryho Belchera se naučil se hrát spirituály a folkové písně. S kamarádem Louisem Carterem, který hrál na doma vyrobenou kytaru, začali vystupovat na společenských a církevních akcích.[3]

Za předpokladu, že se narodil v roce 1898, zdroje udávají, že se v roce 1915 sedmnáctiletý Broonzy oženil a začal pracovat jako zemědělský pachtýř. Rozhodl se přestat hrát na housle a stát se kazatelem. Existuje historka, podle které mu bylo nabídnuto $50 a nové housle, pokud bude hrát čtyři dny na místní akci. Dříve, než mohl na tuto nabídku odpovědět, jeho manželka tyto peníze utratila, takže musel hrát. V roce 1917 byl odveden do armády.[4] Během první světové války sloužil Broonzy dva roky v Evropě. Po propuštění z armády v roce 1919 se Broonzy vrátil do Pine Bluff v Arkansasu.

Poté, co odešel do Chicaga, začal hrát Broonzy na kytaru. Naučil se na ni hrát od Papa Charlieho Jacksona, který hrál v minstrel show a od roku 1924 nahrával pro Paramount Records. V průběhu dvacátých let pracoval Broonzy v řadě příležitostných zaměstnáních, například jako obsluha v lůžkovém voze, kuchař, dělník ve slévárně nebo hlídač, ale jeho hlavním zájmem byla hudba. Pravidelně hrál na různých večírcích nebo společenských setkáních a dále zlepšoval své umění hry na kytaru. V této době napsal jednu ze svých nejznámějších skladeb, kytarové sólo nazvané „Saturday Night Rub“.[2]

Díky spolupráci s Jacksonem získal Broonzy brzy možnost zúčastnit se konkurzu u J. Mayo Williamse z Paramount Records. Broonzyho první zkušební nahrávky, na nichž zpíval jeho kamarád John Thomas, byly odmítnuty. Broonzy přesto vytrval a jeho druhý pokus o dva měsíce později byl úspěšnější. Jeho první singl „Big Bill's Blues“, na jehož druhé straně byla skladba „House Rent Stomp“, byl vydán pod autorským jménem „Big Bill and Thomps“ v roce 1927. Prodeje byly ale velmi slabé. Kritici jeho styl označovali jako nevyzrálý a neoriginální.[4]

V roce 1930 Paramount poprvé použil Broonzyho celé jméno, a to na siglu „Station Blues“, ačkoliv bylo zkomolené na „Big Bill Broomsley“. Prodeje byly stále chabé a Broonzy pracoval v místním obchodě s potravinami. Broonzyho si ale všiml Lester Melrose, který byl producentem pro různá hudební vydavatelství, včetně Champion Records a Gennett Records. Vytvořil několik nahrávek, které byly vydány na jaře 1931 pod jménem „Big Bill Johnson“.[4] V březnu 1932 Broonzy odjel do New Yorku a začal nahrávat pro American Record Corporation. Broonzy se stával známým a tyto nahrávky se prodávaly lépe. Broonzy pracoval v klubech v South Side v Chicagu a dokonce byl na turné s Memphis Minnie.

V roce 1934 přešel k Bluebird Records a začal nahrávat s pianistou Bobem "Black Bobem" Callem. v této době se jeho hudba začala více vyvíjet k silnějšímu R&B soundu a jeho zpěv byl více sebevědomý a osobní. V roce 1937 začal hrát s pianistou Joshuaou Altheimerem, nahrávat a využívat malou instrumentální kapelu, která obsahovala perkuse, kontrabas, žestě a harmoniku. V roce 1938 začal nahrávat pro Vocalion Records.[4]

Broonzyho reputace rostla a v roce 1938 byl požádán, aby nahradil zesnulého Roberta Johnsona na koncertě „From Spirituals to Swing“ v Carnegie Hall, který pořádal John H. Hammond. V roce 1939 dostal malou roli ve Swingin' the Dream od Gilberta Seldese. Jednalo se o jazzovou adaptaci Shakespeareovy hry Sen noci svatojánské. Děj byl zasazen do roku 1890 v New Orleansu a mimo jiné zde vystupovali Louis Armstrong a Maxine Sullivan.

V tomto období začal Broonzy zdokonalovat své skladatelské schopnosti a ukázal svůj talent zaujmout své více kultivované městské publikum stejně jako lidi, kteří s ním sdíleli jeho venkovské kořeny. Po druhé světové válce Broonzy nahrával skladby, které mnoha mladším hudebníkům pomohly nalézt budoucnost blues: elektrické blues poválečného Chicaga. Jeho nahrávky z roku 1945 „Where the Blues Began“, na které hrál na klavír Big Maceo a na saxofon Buster Bennett, a „Martha Blues“, na které hrál na klavír Memphis Slim, jasně ukazují krok vpřed. V této době byla také vydána jedna z jeho nejznámějších písní, „Key to the Highway“. Když v roce 1948 skončila druhá stávka American Federation of Musicians, Broonzy přešel k Mercury Records.[2]

V roce 1949 se Broonzy stal členem folkového revue I Come for to Sing, které utvořil Win Stracke, dalšími členy byli Studs Terkel a Lawrence Lane. Terkel Broonzyho označil za klíčovou osobu této skupiny. Toto revue bylo díky folkovému revivalu úspěšné.

Díky publicitě I Come For to Sing mohl Broonzy v roce 1951 vyjet na turné do Evropy. Zde byl vítán s bouřlivými ovacemi a chválou kritiky, kdekoliv hrál. Toto turné se stalo zlomovým bodem jeho úspěchu a když se navrátil do Spojených států, spolupracoval s mnoha předními folkovými umělci, jako byli Pete Seeger, Sonny Terry nebo Brownie McGhee. Od roku 1953 byla Broonzyho finanční situace poměrně dobrá a mohl žít pouze z výdělků z hudby. Navrátil se ke svým folk-bluesovým kořenům, cestoval a hodně nahrával.[2] Broonzyho četná vystoupení v padesátých letech ve Spojeném království, obzvláště ve folkových klubech v Londýně a Edinburghu, měly velký vliv na vznikající britský folkový revival. Jako velký vliv ho například uvádí Bert Jansch.[5]

V Nizozemsku Broonzy poznal Pim van Isveldt a zamiloval se do ní. Měli spolu syna Michaela, který stále žije v Amsterdamu.[6]

V roce 1953 Dr. Vera (King) Morkovin a Studs Terkel vzali Broonzyho do Circle Pines Center, kempu v Hastingsu v Michiganu, kde pracoval jako kuchař. Pracoval tam každé léto '53–'56. 4. července 1964 do Circle Pines přijel Pete Seeger, který s Broonzym vystoupil na statku a toto vystoupení bylo odvysíláno chicagským rádiem WFMT-FM.[7] V roce 1955 Broonzy s pomocí belgického spisovatele Yannicka Bruynoghe vydal autobiografii Big Bill Blues.[8] Byl jedním ze zakladatelů Old Town School of Folk Music.

Od roku 1958 Broonzy trpěl rakovinou. Zemřel 14. nebo 15. srpna 1958 (zdroje se liší) a je pochován na Lincoln Cemetery v Blue Islandu v Illinois.[9]