Bibliometrie

Bibliometrie je vědní disciplína zabývající se měřením a kvantitativní analýzou dokumentů komunikujících vědecké poznatky.

Zakladateli bibliometrie jsou F. J. Cole a N. B. Eales, kteří v roce 1917 publikovali práci Statistická analýza literatury. Analyzovali v ní literaturu zabývající se anatomií publikovanou od roku 1573 do roku 1860. V roce 1923 bývalý knihovník Britského patentového úřadu E. Wyndham Hulme statisticky analyzoval historii vědy. V roce 1927 P. L. K. Gross a E. M. Gross publikovali studii, ve které spočítali a analyzovali citace k článkům v chemických časopisech. Byla to první studie tohoto druhu a díky ní byly položeny základy citační analýzy. Bradfordova práce o rozdělení článků mezi časopisy Applied Goephysics a Publication Research vedla k odvození Bradfordova zákona rozptylu.

Samostatný pojem bibliometrie zavedl až roku 1969 A. Pritchard, do té doby se používal termín statistická bibliografie.

Problémy zkoumané bibliometrií
  • zkoumání citačních vazeb,
  • analýza publikační činnosti vědců,
  • zkoumání mezinárodních publikačních trendů,
  • počítačová analýza publikací,
  • rozložení tvořivé výkonnosti vědců,
  • informační potřeby,
  • tematický rozptyl literatury,
  • mapování vědy,
  • vyhledávání informací,
  • socioinformatické jevy,
  • měření relevance rešeršní činnosti, …

Odkazy

Literatura
  • Dušan Katuščák, Marta Matthaeidesová, Marta Nováková: Informačná výchova. Terminologický a výkladový slovník. Bratislava, Slovenské pedagogické nakladateľstvo 1998

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bibliometria na slovenské Wikipedii.

    Související články

    Externí odkazy
    This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.