Bezzrcadlovka

Bezzrcadlovka (též systémový kompaktní fotoaparát, systémový kompakt, anglicky Mirrorless interchangeable-lens camera, MILC) je typ digitálního fotoaparátu, který v sobě kombinuje vlastnosti digitálních zrcadlovek a kompaktů. Stejně jako digitální zrcadlovky, i bezzrcadlovky mají výměnné objektivy a velké snímače, díky nimž nabízejí srovnatelnou kvalitu fotografií. Postrádají však zrcátko a optický hledáček. Místo nich zobrazují obraz zachycovaný hlavním snímačem na displeji nebo v elektronickém hledáčku, stejně jako kompaktní digitální fotoaparáty. Tato kategorie přístrojů vznikla kolem roku 2005 s cílem poskytnout obrazovou kvalitu blízkou zrcadlovkám při výrazně menších rozměrech. Chybějící zrcátko umožňuje zmenšit vzdálenost mezi objektivem a snímačem a s ní i celkové rozměry přístroje, které odpovídají rozměrnějším kompaktům. Typickými představiteli bezzrcadlovek jsou například řady Fujifilm X, Olympus PEN, Sony NEX, Nikon 1 či Canon EOS M.

Bezzrcadlovka Sony NEX-5 s objektivem SEL-16mm f/2.8
Bezzrcadlovka s velkým senzorem v malém těle (full-frame Leica M9)

Historie

Prvním digitálním fotoaparátem bez zrcadlového hledáčku s výměnnými objektivy byl Epson R-D1 představený v roce 2004, po němž v roce 2006 následovala Leica M8. Tyto přístroje měly optický dálkoměrný hledáček, tradiční pro kinofilmové přístroje značky Leica, a výměnné objektivy s bajonetem typu Leica-M.

Pojem bezzrcadlovka se objevil až u přístrojů systému Mikro 4/3, jehož prvním představitelem byl Panasonic Lumix DMC-G1 (2008). Pro systém mikro 4/3 se postupně objevila na trhu řada fotoaparátů i objektivů, především z produkce firem Panasonic a Olympus. Patří sem i první přístroj kompaktních rozměrů, Olympus PEN E-P1 (2009).

Za první bezzrcadlovku mimo systém mikro 4/3 je považován Samsung NX10 představený počátkem roku 2010.

Popularita této třídy přístrojů rychle rostla, proto většina velkých výrobců fotografické techniky postupně nabízela odpovídající produkty. Firma Sony uvedla svou řadu NEX v roce 2010, řada Nikon 1 byla představena v roce 2011, v následující roce se objevily řady Fujifilm X a Canon EOS M.

Důkazem značné oblíbenosti bezzrcadlovek je i vítězství přístroje Olympus OM-D EM-5 v anketě serveru Digital Photography Review o nejlepší fotoaparát roku 2012[1]. O rok později zvítězila v této anketě opět bezzrcadlovka, v tomto případě Olympus OM-D E-M1.[2]

Vlastnosti

Typy bezzrcadlovek
Olympus PEN E-PL3, typický představitel kompaktních bezzrcadlovek

Poměrně brzy vznikly dva základní podtypy bezzrcadlovek. První se svými rozměry a charakterem blíží spíše kompaktním přístrojům. Jejich tělo vychází z plochého kvádru a bývá osazeno malým gripem či jen náznakem gripu. Obvykle nemají hledáček, ke kompozici obrazu slouží výlučně displej (k některým přístrojům lze připojit samostatný systémový elektronický hledáček). S malým objektivem tyto přístroje nepřesahují kapesní velikost.

Panasonic Lumix DMC-G1 patří mezi bezzrcadlovky vycházející ze zrcadlovek

Druhá skupina bezzrcadlovek tvarem těla i uspořádáním ovládacích prvků vychází ze zrcadlovek. Tyto přístroje mívají výrazný grip, obvykle jsou osazeny elektronickým hledáčkem umístěným ve vystouplé horní části fotoaparátu a mají větší počet hardwarových ovládacích prvků. Přístroje jsou větší a robustnější, stále však zůstávají znatelně menší a lehčí ve srovnání s DSLR. K některým modelům lze připojit bateriový grip podobný gripům u velkých zrcadlovek. Nejlepší modely naleznou uplatnění i u profesionálů.

Objektivy

Podobně jako v případě zrcadlovek, jednotliví výrobci nabízejí pro své řady bezzrcadlovek systémové objektivy s vlastním bajonetem. Případy, kdy stejný bajonet sdílí několik výrobců, jsou spíše výjimečné (např. systém mikro 4/3, na němž se podílejí firmy Olympus a Panasonic).

Systémové objektivy jsou konstruovány speciálně pro bezzrcadlovky. Bývají kompaktní a bezproblémově spolupracují s tělem přístroje. Problémem může být – zejména u mladších systémů – nedostatečná šíře nabídky. Například pro systém Canon EOS M představený v polovině roku 2012 existovaly počátkem roku 2013 jen dva systémové objektivy. Výrobci proto obvykle nabízejí redukce, díky nimž lze bezzrcadlovku osadit zrcadlovkovým objektivem s vlastním, případně i konkurenčním bajonetem. Podle zkušeností uživatelů však chování zrcadlovkových objektivů nebývá ideální, často například zaostřují pomaleji než systémové objektivy.

Velikost snímače

Velikost snímače má přímý vliv na rozměry objektivu a v důsledku toho i celého fotoaparátu. Obecně lze říci, že bezzrcadlovky se rozměry svých snímačů (stejně jako celých přístrojů) pohybují mezi zrcadlovkami a kompakty. Většina v současnosti používá stejné snímače jako menší zrcadlovky – konkrétně mikro 4/3 (17 × 13 mm) nebo APS-C (24 × 16 mm). Díky tomu jsou jimi pořízené fotografie z hlediska hloubky ostrosti a šumu srovnatelné se zrcadlovkami.

Nejmenší snímač aktuálně obsahuje řada Pentax Q, jeho rozměry 6,17 × 4,55 mm jsou srovnatelné s kompaktními přístroji. Ve třídě bezzrcadlovek je použití tak malého snímače výjimkou.

Přednosti

Jejich hlavní předností je kombinace kvalitních parametrů a malých rozměrů.

Ve srovnání s kompaktními fotoaparáty nabízejí vyšší kvalitu snímků (díky velkým snímačům), výměnné objektivy, jejichž optické parametry výrazně převyšují kompaktní přístroje, a velkou míru nastavitelnosti, díky níž lze chování fotoaparátu přizpůsobit dané situaci a preferencím fotografa. Všemi těmito vlastnostmi se blíží zrcadlovkám. Proti nim mohou nabídnout zejména menší rozměry přístroje i příslušenství. Absence zrcátka kromě zmenšení rozměrů přispívá i k tomu, že přístroj je při fotografování tišší a nedochází k otřesům způsobeným sklopením zrcátka.

Jelikož je pozorovaný obraz zpracováván přístroje, lze jej například doplnit živým histogramem, vyznačením přeexponovaných a podexponovaných míst, "nápovědou" pro skládání panoramat a podobně. Bývá také možné vybranou část obrazu zvětšit pro manuální zaostřování. Tyto služby optický hledáček nedokáže nabídnout.

Nedostatky

Vzhledem k tomu, že cenově i okruhem uživatelů bezzrcadlovky přibližně odpovídají amatérským zrcadlovkám, bývají jejich nedostatky porovnávány především s nimi. Vůči kompaktním přístrojům je hlavní nevýhodou vyšší cena a (zejména u bezzrcadlovek s tělem vycházejícím ze zrcadlovek) větší rozměry.

Některým fotografům vadí chybějící optický hledáček. Obraz na displeji či v elektronickém hledáčku má proti pozorované scéně vždy určité zpoždění a také mívá problémy s barevnou věrností.

Odlišný je i mechanismus automatického zaostřování. Zatímco zrcadlovky používají fázovou detekci, zaostřování bezzrcadlovek bývá postaveno na detekci kontrastu, podobně jako u kompaktních přístrojů. Tento princip je obecně pomalejší (přestože někteří výrobci dosáhli významných pokroků v rychlosti zaostřovacího systému). V kombinaci se zpožděním displeje lze prohlásit, že bezzrcadlovky obecně nejsou příliš vhodné pro fotografování dynamických dějů, například sportu.

Přestože systémové objektivy zpravidla umožňují manuální zaostřování, nebývá realizováno přímým převodem mezi zaostřovacím prstencem a posunem čoček v objektivu. Zaostřuje se "po drátě", kdy pohyby zaostřovacího prstence zachycuje snímač a na jejich základě vysílá instrukce motoru zaostřovacího mechanismu. Manuální ostření v důsledku působí poněkud nepřirozeně a vyžaduje určitý cvik.

Modelové řady bezzrcadlovek
Systém Bajonet Rozměry snímače Stabilizace Zaostřovací systém Koeficient přepočtu na 35 mm Datum uvedení
Canon EOS M Canon EF-M 22,3 × 14,9 mm Canon APS-C objektiv hybridní detekce kontrastu/detekce fáze 1,6 říjen 2012
Fujifilm XF Fujifilm X 23,6 × 15,6 mm APS-C objektiv detekce kontrastu 1,5 leden 2012
Leica M Leica M 35,8×23,9 mm full-frame, 27×18 mm half-frame nebo 23,7×15,6 mm pseudo–APS-C žádná dálkoměr 1,33 březen 2004 (R-D1)
Mikro 4/3 Mikro 4/3 17,3×12,98 mm 4/3 objektiv (Panasonic); snímač (Olympus) detekce kontrastu 2,0 říjen 2008 (Panasonic G1)
Nikon 1 Nikon 1 13,2 × 8,8 mm 1" Nikon CX objektiv hybridní detekce kontrastu/detekce fáze 2,7 říjen 2011
Nikon Z 6, Nikon Z 7 Z-mount 35,8×23,9 mm full-frame objektiv hybridní detekce kontrastu/detekce fáze 1 srpen 2018
Pentax K Pentax K 23,6 × 15,6 mm APS-C snímač detekce kontrastu 1,53 únor 2012
Pentax Q Q 6,17×4,55 mm (1/2.3") snímač detekce kontrastu 5,5 (cca) červen 2011
Ricoh GXR výměnné moduly s objektivem a snímačem a Leica M závislé na modulu: APS-C, 1/1.7", 1/2.3" závislé detekce kontrastu pro moduly, manuální pro Leica M 1,5 listopad 2009
Samsung NX Samsung NX 23,4 × 15,6 mm APS-C objektiv detekce kontrastu 1,53 leden 2010
Sony α NEX Sony E 23,4 × 15,6 mm APS-C objektiv detekce kontrastu 1,5 červen 2010

Odkazy

Reference
  1. Best Camera of 2012: And the Winner is... [online]. Digital Photography Review [cit. 2013-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Readers' Choice: Best Gear of 2013 Awards [online]. Digital Photography Review [cit. 2014-06-29]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.