Full-frame digitální SLR

Digitální zrcadlovky dávají uživateli možnosti, které u analogových nelze dosáhnout. Díky zobrazení snímku se můžeme ujistit, že je vše v pořádku, případně nepovedený snímek smazat a vyfotit znova. Dále je výhodou změna citlivosti ISO pro každý snímek. Máme tedy volnější ruku a nezávisíme na filmu, který zrovna máme ve foťáku.

Crop faktor nám označuje poměr kolikrát se prodlouží ohnisková vzdálenost objektivu, podle velikosti snímače. Čím menší snímač, tím vyšší crop faktor. Kvůli tomuto jevu, fullframe snímače dosahují kratší ohniskové vzdálenosti a tím většího úhlu záběru, který je hojně využívaný při focení architektury nebo krajin. Naopak s menšími snímači lze dosáhnout delších ohnisek a tím většího přiblížení.[1]

Mezi veřejností převládá názor, že vyšší počet megapixelů se rovná vyšší kvalitě obrazu. To ovšem není pravda. Každý pixel na snímači reprezentuje světločivný senzor, který během snímání zachycuje dopadající světlo. Z toho vyplývá, že při stejném počtu megapixelů a rozdílné velikosti senzoru bude rozdílná velikost jednotlivých pixelů. Díky tomu dokáží fullframe snímače, oproti menším, zachytit více světla a nevzniká tolik šumu. Nejvíce je toto patrné v horších světelných podmínkách (šero, tma).[2] Stejně tak středoformátové snímače, které jsou větší, vynikají oproti fullframe.  

Větší snímač nese s sebou ve většině případů i větší a těžší tělo fotoaparátu a objektivy. Velká velikost a váha je pro většinu lidí nevýhodou především z hlediska cestování a celodenního nošení. Obzvláště to ocení fotografové, kteří potřebují objektivy s dlouhou ohniskovou vzdáleností, kde obvykle platí, že delší ohnisková vzdálenost se rovná vyšší váze.[3] Větší rozměry ale mohou být i výhodou. Některým lidem pak fotoaparát padne lépe do ruky a jsou schopni ho držet stabilněji.

• Leica M9[9] (2009)

• Half-frame
• APS-C
• APS-H