Šupinušky

Šupinušky (Thysanura) je bazální bezkřídlá skupina hmyzu v úzkém slova smyslu (tzv. jevnočelistných - Ectognatha). Jedná se o parafyletickou skupinu, zahrnující rybenky (Zygentoma) a chvostnatky (Archaeognatha, dříve též Microcoryphia). Bazální vývojovou větví hmyzu jsou chvostnatky, jejich sesterskou linií jsou tzv. Dicondylia, zahrnující vedle křídlatého hmyzu (Pterygota) druhou přirozenou podskupinu šupinušek - rybenky.[1][2][3] Rybenky tak v novém fylogenetickém pojetí nejsou synonymem šupinušek, jak bylo někdy dříve uváděno.

Šupinušky a rybenky
Stav taxonu: parafyletický
Rybenka domácí (Lepizma saccharina)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řád(parafyletický)
šupinušky (Thysanura)
Přirozené řády
Sesterská skupina
křídlatí (Pterygota)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rybenky (Zygentoma) mají zploštělé tělo, redukované oči, které se na temeni nestýkají (dobrý určovací znak - srv. chvostnatky) a kusadla připojená k hlavě dvěma klouby, jako všechen současný hmyz. Na zadečku mají dva štěty a jeden paštět, všechny přibližně stejně dlouhé (dobrý určovací znak - srv. chvostnatky).

Ekologie

Šupinušky jsou teplo- a vlhkomilné, ale dokáží přežít i sucho. Tropické druhy jsou volně žijící, druhy mírného pásma obývají chráněná stanoviště, jako jsou lidské příbytky nebo hnízda sociálního hmyzu. Jsou to většinou všežravci, přičemž některé druhy mají schopnost trávit celulózu pomocí vlastních enzymů. Mohou se stát škůdci ve sklenících a knihovnách.

Rozmnožování

Oplození je vnější, samice sbírá spermatofor, u některých druhů se vyskytuje parthenogeneze.

Zástupci

Odkazy

Reference

  1. GULLAN, P. J.; CRANSTON, P. S. The Insects: An Outline of Entomology. 5. vyd. [s.l.]: Wiley Blackwell, 26. srpen 2014. ISBN 978-1-118-84615-5. Kapitola 7. Insect systematics: Phylogeny and classification. (anglicky)
  2. SASAKI, Go; ISHIWATA, Keisuke; MACHIDA, Ryuichiro, MIYATA, Takashi; SU, Zhi-Hui. Molecular phylogenetic analyses support the monophyly of Hexapoda and suggest the paraphyly of Entognatha. S. 1–10. BMC Evolutionary Biology [online]. 31. říjen 2013. Svazek 13, čís. 236, s. 1–10. Dostupné online. ISSN 1471-2148. DOI 10.1186/1471-2148-13-236. (anglicky)
  3. ZRZAVÝ, Jan. Four chapters about the monophyly of insect ‘orders’: A review of recent phylogenetic contributions. Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae. 8. prosinec 2008, svazek 48, čís. 2, s. 217–232. [www.aemnp.eu/PDF/48_2/48_2_217.pdf Dostupné online] [PDF]. ISSN 0374-1036. (anglicky)

Literatura

  • MACEK, Jan. Bezobratlí (2). řídí Anděra Miloš ; redaktor Karel Vaněk; ilustrovali Pavel Dvorský, Petr Liška, Pavel Procházka, Lenka Vybíralová, Viera Postníková. 1. vyd. Praha : Albatros, 2001. 170 s. Svět zvířat ; sv. 11. ISBN 80-00-00918-8.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.