Bertrada z Montfortu

Exkomunikovaní hříšníci – Filip I. a Bertrada (Le Miroir historial de Vincent de Beauvais)

Bertrada se narodila jako dcera hraběte Simona z Montfortu a jeho druhé ženy Anežky. Po smrti rodičů roku 1087[1] se dostala do poručnictví strýce Viléma z Évreux. Ten mladou dívku na základě politických machinací záhy provdal. Snad roku 1089 se tak stala čtvrtou či pátou manželkou postaršího Fulka z Anjou[pozn. 1] a dala mu syna, budoucího jeruzalémského krále.[3]

Berta údajně utekla manželovi z Tours ke králi v noci 15. května 1092[4][pozn. 2] a snad téhož dne se konala svatba.[6] Král Filip kvůli této ženě zapudil svou choť Bertu Holandskou[7], s níž měl jediného syna. Kromě hříšné náklonnosti ke krásné Bertradě hrála svou roli také potřeba dalšího syna a podle soudobého kronikáře Viléma z Malmesbury prý také to, že zapuzená královna byla příliš tlustá.[8]

Nejostřejší byl konflikt mezi králem a odpůrci jeho sňatku s Bertradou v letech 1093–1096, kdy také reformátor Yves ze Chartres sepsal své dílo Panormia pojednávající o manželství.[10] Dne 15. října 1094[11] v Autunu byl král společností dvaatřiceti biskupů a papežského legáta exkomunikován a totéž se opakovalo o rok později znovu v Clermontu,[12] kde papež Urban II. mimo jiné také svolal první kruciátu. O dva roky později se Filip naoko cizoložství zřekl a získal papežské odpuštění. Exkomunikován byl znovu roku 1099 a roku 1104 či 1105 složil Filip společně s Bertradou v Paříži další planou přísahu, že se od sebe odloučí.[13]

Po Filipově smrti roku 1108 Bertrada odešla do Anjou, prodala svůj vdovský majetek a založila klášter v Haute-Bruyère.[15] Poté pobývala v klášteře Fontevrault,[16] kde o pár let později také zemřela. Předtím se však dle dobových svědectví pokusila zvrátit manželovo rozhodnutí o nástupnictví na francouzském trůně tím, že chtěla nechat jeho nástupce, syna z prvního manželství s Bertou Holandskou Ludvíka otrávit.[14][17]