Bernhard Riemann
Georg Friedrich Bernhard Riemann (17. září 1826, Breselenz – 20. července 1866, Selasca) byl německý matematik, který výrazně přispěl k rozvoji matematické analýzy a diferenciální geometrie.
Bernhard Riemann | |
---|---|
Bernhard Riemann (1863) | |
Rodné jméno | Georg Friedrich Bernhard Riemann |
Narození | 17. září 1826 Jameln |
Úmrtí | 20. července 1866 (ve věku 39 let) Verbania |
Příčina úmrtí | tuberkulóza |
Národnost | Němci |
Alma mater | Johanneum Lüneburg (od 1842) Univerzita v Göttingenu (1846–1851) Humboldtova univerzita (1847–1849) |
Povolání | matematik, fyzik, vysokoškolský učitel a profesor |
Zaměstnavatel | Univerzita v Göttingenu |
Ocenění | zahraniční člen Královské společnosti |
Nábož. vyznání | luteránství |
Choť | Elise Koch |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Význam Riemannovy práce
Riemann výrazně přispěl k propojení geometrie a matematické analýzy. Na jeho myšlenkách byly dále rozvinuty například Riemannova geometrie, algebraická geometrie či teorie komplexních ploch. Tyto oblasti matematiky se staly základem topologie. V reálné analýze přispěl definicí Riemannova integrálu a rozvinul také teorii trigonometrických řad. Ve svém jediném článku věnovaném teorii čísel zavedl Riemannovu funkci zeta a ukázal její vztah k rozmístění prvočísel. V tomtéž článku vyslovil řadu domněnek o vlastnostech zeta funkce, z nichž nejznámější je Riemannova hypotéza.
Biografie
Dětství a mládí
Bernhard Riemann se narodil 17. září 1826 v malé vesničce Breselenz poblíž Dannenbergu v dnešním Německu. Jeho dětství v této chudé a zaostalé oblasti nebylo vůbec jednoduché. Bernhardův otec Friedrich Bernhard Riemann byl chudý luteránský kněz a veterán napoleonských válek. Již od raného dětství projevoval Riemann výjimečné matematické nadání (zejména měl skvělé počtářské dovednosti), ale prodělal několik nervových kolapsů, trpěl abnormální stydlivostí a měl hrůzu z mluvení na veřejnosti. Když byl Bernhard ještě dítě, jeho otec přijal nové místo jako farář v Quickbornu, nedaleko Breselenze, což bylo centrem jeho citového života až do téměř třiceti let.
I když o Riemannovi nevíme mnoho, protože o svém osobním životě nezanechal žádné záznamy, kromě těch, které se dají usoudit z jeho dopisů, zdá se, že Quickborn bylo jediným prostředím, kam se při každé příležitosti rád vracel do svého rodinného kruhu.
Protože ale v Quickbornu nebylo žádné gymnázium, začal svoje vzdělání až o čtyři roky později, než bylo obvyklé, a to ve svých čtrnácti letech. Bylo to na gymnáziu v Hannoveru, kde žila Bernhardova babička z matčiny strany a tím rodina ušetřila za ubytování a stravu. Avšak Riemann se zde cítil nešťastný a tesknící po domově. Na střední škole se zabýval především studiem bible, ale i zde se projevoval jeho vztah k matematice – pokusil se matematicky dokázat korektnost knihy Genesis. Své učitele však překvapoval svými schopnostmi při řešení obtížných matematických úloh. Po babiččině smrti roku 1842 přestoupil na gymnázium v Lüneburgu. Blízkost domova a tím i možnost trávit prázdniny s rodinou činila jeho pozdější školní léta poněkud šťastnějšími.
V roce 1846 byl úspěšně přijat na univerzitu v Göttingenu, kde začal studovat filologii a teologii, aby se v budoucnosti mohl stát knězem a finančně tím zajistit rodinu. Tohle město mělo pro mladého Riemanna jednu zvláštní přitažlivost. Bylo totiž domovem jednoho z největších matematiků své doby a možná všech dob vůbec Carla Friedricha Gausse. I když v té době bylo Gaussovi už 69 let, jeho nejvýznamnější období již bylo minulostí a přednášel jen málo, tak Riemann jeho přednášky z metody nejmenších čtverců navštěvoval a jeho vášeň pro matematiku stoupala. Proto se Riemann v létech 1846-1847 svěřil svému otci, že ho zajímá matematika mnohem víc než teologie, a otec mu dal souhlas, aby se matematika stala jeho povoláním. Roku 1847 odešel studovat do Berlína, kde tehdy učili Jacobi, Dirichlet a Steiner. Po dvou létech roku 1849 se však vrátil zpět do Göttingen.
Dospělost
V roce 1849 se začal Riemann pod vedením samotného Gausse připravovat na doktorát, kterého po dvou létech ve věku 25 let dosáhl. Svou první univerzitní přednášku v Göttingen vedl roku 1854, již roku 1857 se stal na této univerzitě mimořádným profesorem a roku 1859 profesorem řádným. Svými pracemi na geometrii, jež dnes bývá nazývána Riemannova, a svojí teorií vyšších dimenzí připravil půdu pro Alberta Einsteina a jeho teorii relativity.
„Průlomovým okamžikem“ byl pro Riemanna rok 1857, kdy uveřejnil článek z analýzy pod názvem „Teorie abelovských funkcí“[1], který byl okamžitě uznán za zásadní příspěvek.
Krátce před svými třicátými třetími narozeninami byl jmenován také členem-korespondentem berlínské akademie, která učinila své rozhodnutí na základě pouze dvou Riemannových prací, které byly dobře známy: na doktorské disertaci z roku 1851 a na článku o abelovských funkcích z roku 1857. Toto členství pro něj bylo velkou ctí a bylo zvykem vyjádřit za něj svoji vděčnost předložením práce popisující výzkum, kterým se nový člen zabývá. Riemann předložil práci s názvem Über die Anzahl der Primzahlen unter einer gegebenen Grösse („O počtu prvočísel menších než daná hodnota“).[2] Na stejné téma vedl v roce 1859 přednášku v berlínské akademii, která zřejmě byla jeho triumfem. Roku 1862 se oženil s Elise Kochovou. Zemřel na tuberkulózu v Selasce při své třetí cestě do Itálie roku 1866.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
- Autor Bernhard Riemann ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bernhard Riemann
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernhard Riemann na Wikimedia Commons