Bernburský bublák

Název plemene je odvozen od města Bernburg, z jehož okolí tito holubi pochází.[2][3] Vznikl křížením německého dvojvrkočatého rousného bubláka s plemeny s mniší kresbou,[2][3] pravděpodobně se jednalo o saského mnicha.[1] V Sasko-Anhaltsku vznikal už v první polovině 18. století.[1] V Česku se téměř nechová.[2][3]

Tvarem těla se řadí mezi holuby tzv. polního typu, proporcemi i velikostí se příliš neodlišuje od divokého holuba skalního. Je menší než bucharský bublák, ale robustnější, delší a vyšší než bublák český. Působí ušlechtilým dojmem, má vyvážené proporce s širokou a hlubokou hrudí a téměř vodorovně nesený, kratší trup, který je uložený spíše nízko a celý prostor mezi trupem a zemí je vyplněn rousem. Hlava bernburského bubláka je nízce klenutá, silná a široká, zobák je slabší, středně dlouhý a světle zbarvený, ozobí je jen velmi malé a jemné. Oční duhovka je vždy tmavá, oči jsou ohraničené světlými obočnicemi.

Hlavu zdobí pernaté ozdoby, takzvané vrkoče. Zadní vrkoč je v podstatě větší lasturovitá chocholka táhnoucí se od ucha k uchu bez postranních růžic či hřívy. Odstává od hlavy, lehce se přiklání k týlu a převyšuje temeno. Chocholka je bohatě propeřená, hustá, rovnoměrná a v záhlaví je od opeření krku oddělena zřetelným klínkem. Přední vrkoč je tvořený pozvednutou oválnou čelní růžicí, která vpředu překrývá ozobí a po stranách přesahuje oči.

Krk je silný, krátký a široce vystupuje z hrudi, hrdlo je jemně vykrojené. Hruď je široká, hluboká a dopředu vyklenutá, stejně tak v ramenou je pták široký, záda jsou lehce skloněná a hřbetní linii je jen mírně se svažující. Křídla jsou silná, spíše kratší, dobře přilehlá a dobře složená, jejich letky se na ocase nekříží a téměř se dotýkají konce ocasu, který je tvořený poměrně dlouhými a širokými rýdovacími pery, je dobře složený a je nesený v linii hřbetu. Nohy jsou krátké, lýtka jsou zdobena dlouhými supími pery a běháky a prsty jsou hustě opeřeny.

Český bublák

Chová se pouze v mniší kresbě. Hlava je bílá, s linií oddělující barevné opeření tvoříci oblouk vedoucí pod zobákem, asi jeden centimetr pod očima a končící před nasazením chocholky, která je už zcela barevná. Ocas, rousy a sedm až deset ručních letek jsou bílé, supí pera jsou barevná. Barevných rázů bernburského bubláka je málo, chová se v barvě černé, červené, žluté a modré pruhové a kapraté.