Bernardin Patočka

Bernardin Patočka OFM
Bernardin Patočka OFM
	kněz
Zasvěcený život
Institut	františkáni
Svěcení
Služby	kazatel, magistr noviců
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	kvardián plzeňského kláštera (1708-1709);
Osobní údaje
Datum narození	17. století
Datum úmrtí	25. březen 1739
Místo úmrtí	Plzeň
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernardin Patočka (^?-1739) byl český františkán a kazatel. Narodit se mohl někdy mezi lety 1670 až 1680, v 90. letech 17. století zřejmě vstoupil do františkánského řádu a přijal kněžské svěcení. Těžiště jeho pastoračního a řeholního působení spočívalo právě v kázáních. Jako kazatel v českém jazyce působil v klášteře v Plzni od srpna 1699 do září 1702.[1] Následujících šest let strávil v nějakém jiném konventu, ale v Plzni si získal u řeholníků oblibu. V létě 1708 se totiž do západočeské metropole vrací jako klášterní představený – kvardián. O rok později sice jako kvardián končí, nová funkce klášterního vikáře (zástupce představeného) mu nicméně umožnila věnovat se pastoračním aktivitám. U plzeňských františkánů tak od roku 1709 působil opět jako kazatel a navíc magistr noviců (novicmistr).[2] Pro své zásluhy zřejmě již dříve příležitostně kázal kromě klášterního chrámu i v plzeňském farním kostele sv. Bartoloměje. Od září 1710 pak následující čtyři roky přímo působil v Plzni jako „český farní kazatel“, jako jediný mezi plzeňskými františkány první poloviny 18. století.[3] Od září 1722 působil tři léta jako sváteční kazatel v Zásmukách. Po dvouroční přestávce v letech 1725-1727, kdy pobýval v jiném konventu, se ale do Zásmuk vrací, opět jako sváteční kazatel, jímž byl do léta 1730.[4] Do Plzně, kde strávil zřejmě většinu svého řeholního života, se bratr Bernardin vrátil v létě 1731, kdy byl znova jmenován plzeňským klášterním vikářem a magistrem noviců. Z funkce novicmistra nicméně po roce, snad z nedostatku sil, odstoupil, když jej nahradil spolubratr Šebestián Jedlička († 1743).[5] V Plzni již zřejmě zůstal a pastoračně zde horlivě působil až do své smrti. Ještě stačil ve městě připravovat velikonoční procesí, když, slovy místního klášterního kronikáře, tento „velmi pracovitý a oceňovaný muž zasažen mrtvicí“ zemřel ráno ve středu Svatého týdne 25. března 1739. Pohřben byl v klášterním kostele františkánů v Plzni v kryptě svatého Antonína.[6]

Svá kázání při mimořádných příležitostech si Bernardin Patočka zapisoval a zanechal nám tak své promluvy pronesené zřejmě vesměs v češtině na různých místech v letech 1700 až 1727.[7]

Dalším, rovněž v rukopise dochovaným dílem Patočky jsou životopisy svatých Třetího (dnes sekulárního) františkánského řádu Vštípení růže v Jerichu v zahradu růžovou, které napsal zřejmě jako plzeňský kvardián.[8] Zda usiloval o následné tištěné vydání díla nebo šlo opět jen o kazatelovy zápisky, které používal při možné pastoraci františkánských terciářů, není známo.

Reference

Liber Memorabilium conventus Plsnensis, s. 517 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 522-523.
Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 523 et passim. Pouze v letech 1710-1714 a u Patočky rozlišuje klášterní kronika funkci „concionator parochialis“ a „concionator domesticalis“.
Liber memorabilium decanatus [sic, i.e. conventus] Zasmucensis – strojopisný přepis - - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54.
Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 533. Dlouhodobější nemoc lze u Patočky předpokládat, neboť svou pozdější smrt předpokládal/očekával. Viz tamtéž, s. 705-706.
Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 705-706.
„Conciones extraordinariae in diversis locis dictae … ab anno 1700 usque ad annum 1727“, česky, latinsky – Knihovna františků v klášteře u P. Marie Sněžné v Praze, signatura I f 6.
Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, signatura 21 M 658. Srov. LINDA, Jaromír. Soupis rukopisů Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje 2. Plzeň 2010, s. 75-76, č. 132; s. 76-77, č. 133 a s. 78-79, č. 136.. Plzeň: Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, 2010. ISBN 978-80-86944-44-9. Č. 132, 133 (s. 75-77). Průvodce po rukopisných fondech v ČR. Díl 3., Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice. Příprava vydání Tošnerová, Marie (ed.). Praha: [s.n.], 2001. ISBN 80-86404-05-6.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Liber Memorabilium conventus Plsnensis, s. 517 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.

[2] Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 522-523.

[3] Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 523 et passim. Pouze v letech 1710-1714 a u Patočky rozlišuje klášterní kronika funkci „concionator parochialis“ a „concionator domesticalis“.

[4] Liber memorabilium decanatus [sic, i.e. conventus] Zasmucensis – strojopisný přepis - - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, signatura 1 JH 54.

[5] Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 533. Dlouhodobější nemoc lze u Patočky předpokládat, neboť svou pozdější smrt předpokládal/očekával. Viz tamtéž, s. 705-706.

[6] Liber Memorabilium conventus Plsnensis (cit.), s. 705-706.

[7] „Conciones extraordinariae in diversis locis dictae … ab anno 1700 usque ad annum 1727“, česky, latinsky – Knihovna františků v klášteře u P. Marie Sněžné v Praze, signatura I f 6.

[8] Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, signatura 21 M 658. Srov. LINDA, Jaromír. Soupis rukopisů Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje 2. Plzeň 2010, s. 75-76, č. 132; s. 76-77, č. 133 a s. 78-79, č. 136.. Plzeň: Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje, 2010. ISBN 978-80-86944-44-9. Č. 132, 133 (s. 75-77). Průvodce po rukopisných fondech v ČR. Díl 3., Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice. Příprava vydání Tošnerová, Marie (ed.). Praha: [s.n.], 2001. ISBN 80-86404-05-6.