Benjamin Vulliamy

Benjamin Vulliamy byl synem Justina Vulliamyho, hodináře švýcarského původu, který se roku 1730 přestěhoval do Londýna. Benjaminův otec se stal společníkem hodináře Benjamina Graye, sídlícího v Pall Mall, a oženil se s jeho dcerou.[1] Roku 1747 se jim narodil Benjamin. Justin Vulliamy byl Grayovým nástupcem v čele podniku a v roce 1780 do společnosti přijal i svého syna Benjamina. Spolu pracovali až do 1. prosince 1797, kdy Benjaminův otec zemřel.[2]

Vulliamy už od mala dokazoval zájem následovat kariéru svého otce. V dospělosti začínal získávat reputaci jako výrobce malých hodin a dekorativních přenosných hodin, které zdobily haly lidí z vyšších kruhů a z nichž některé jsou nyní k vidění v Derbském muzeu.[3] Díky svému talentu se roku 1773 stal královským hodinářem Jiřího III. a dostával 150 liber ročně. Král, nadšenec pro hodiny, byl už patronem Benjaminova otce.[4]

Okolo roku 1780 byl Vulliamy pověřen vytvořením hodin, které měli být hlavním časoměřičem observatoře Kew. Ta až do roku 1884, kdy byla nahrazena Greenwichem, určovala základní poledník a také oficiální londýnský čas.[1]

V roce 1780 se také narodil Vulliamyův syn Benjamin Lewis, poslední z rodu, který se věnoval hodinářství.

Stolní porcelánové hodiny

Hodiny Benjamina Vulliamyho měli velikou hodnotu a svého času byly technologickým vrcholem. Jedny z jeho hodin byly darem čínskému císaři, který mu přivezl hrabě George Macartney při své diplomatické cestě do Pekingu.[5] Někdy byly Vulliamyho hodiny kombinovány s porcelánem, čímž vznikaly předměty kombinující vědu a umění. Celkový design vytvářel sám Vulliamy, ale zaměstnával i významné řezbáře jako například Johna Dearea.[6] Porcelánové figury vytvářela derbská porcelánka Royal Crown Derby.