Belianska dolina (Velká Fatra)

Po geologické stránce je zajímavé výrazné tektonické okno obalového šiprúnské jednotky pod sedimentárním obalem krížňanského příkrovu v závěru doliny. Věkově zahrnuje sekvenci od spodního triasu po střední křídu.

Přítomnost spodnětriasových karbonátových komplexů hornin a přítomnost tekoucí vody způsobila aktivní zkrasovatění celé oblasti. V údolí se nachází několik samostatných krasových oblastí s různým stupněm zkrasovatění i bohatosti sintrové výzdoby. Nejvýznamnějšími jsou dvě z nich - masiv Suché (1112 m) a oblast Žiarné doliny. V gutensteinských vápencích Suché je vytvořen systém ponorů a vyvěraček, mezi nimiž se vytvořily nejdelší a nejvýznamnější jeskyně doliny - Suchá 1 (délka 1541 m), Suchá 2 (280 m), Perlová jeskyně (470 m) a systém Medvědí jeskyně - Javorina (450 m). Jeskyně jsou charakteristické různorodostí chodeb - od plaziviek a propastí až po velké dómy a síně. V jeskyni Javorina se nacházejí největší prostory severozápadní části Velké Fatry - Velký dóm s odhadovaným objemem 2000 m³ či Suterén s objemem cca 500 m³. Chodby mají zachovány oválné, rourovité tvary, svědčící o erozní činnosti tekoucích vod. Sintrová výzdoba v nich je bohatá a různorodá - tvoří ji mohutné sférolity, stalaktity, stalagmity, stalagnáty, brčka, kyjakovité stalaktity či sintrová jezírka. Některé z jeskyní jsou významným zimovištěm netopýrů, v jiných se našly kosti medvěda hnědého. Zvláště je třeba zmínit Perlovou jeskyni tvořenou soustavou úzkých chodeb a menších dómů ve více úrovních nad sebou, s bílými sintrovými povlaky, kaskádovitými jezírky a bohatým výskytem jeskynních perel, mohutnými sférolitmi z měkkého sintru, stalagmity a stalaktity. Jeskyně byla kvůli svým mimořádným hodnotám prohlášena za národní přírodní památku.

V oblasti Žiarné doliny ve střední části Belianské doliny se nachází několik jeskyní s průvanem a velkou objevnou perspektivitu, která možná objasní směrování ponorného toku v Belianské údolí. Jsou tvořeny úzkými korozivními chodbami, hlubokými propastmi (např. 17 m hluboká Velikonoční propast v Žiarné jeskyni 2) a většími síněmi propojenými úzkými chodbami (Žiarná jeskyně 3). Sintrovou výzdobu na stěnách jeskyní reprezentuje zejména plastický sintr, nátěky a kůry, pizolity, záclony, jezírka, stalagmity, stalaktity a hojná brčka.

Za pozorost stojí vyvěračka v údolí Lučečné. Voda z ní se vyznačuje vysokým obsahem vápníku, který vytváří výrazné kaskády recentním pěnovcem a je jedním z příkladů vývoje pěnovců nejen ve Velké Fatře. Pro svou čistotu a zdravotní nezávadnost je pramen zdrojem pitné vody pro chatu na Havranové. Krasový reliéf dotváří vodopád v Došné dolině, který stéká ve třech stupních z výšky 10 metrů a vede k němu nový turistický chodník z Havranové ( Turistická značená trasa 8659). Vápence jsou zde zajímavé i z paleontologického hlediska, protože jsou bohaté na schránky druhohorních mlžů, ramenonožcích, korálů a Amonitů.

Význam Belianské doliny umocňují pravěká sídliště situované na výšinách nad obcí Belá-Dulice i výše v horách, na vrcholu Hradiště (890 m n. m.).

Zpráva z přelomu 19. a 20. století hovoří o otevření pekla, resp. sopek při Belej, z nichž se v zimě valil kouř. Ve skutečnosti jde o ojedinělý záznam o pozorování proudění vzduchu v jeskynních systémech mezi spodním a vrchním otvorem (komínový efekt). Spodním otvorem se v zimě do jeskyně nasává chladný vzduch, který se uvnitř zahřátím na teplotu horninového masivu zároveň odlehčí, a tak může vrchním otvorem vystupovat na povrch v podobě teplých obláčků. Ty se lidem v minulosti jevily jako kouř, evokující v jejich myslích představu sopek či pekelných ohňů.

Turistická značená trasa 2721, Turistická značená trasa 8647 (u ústí doliny), Turistická značená trasa 5600 (prochází údolím).

• 
  Belianský potok, stupeň
• 
  Belianská dolina, začátek
• 
  Vodopád v Došnej
• 
  Přítok Belianského potoka
• 
  Skalní sráz nad Belianským potokem