Begónie

Mnoho druhů a vyšlechtěných kultivarů se používá jako okrasné rostliny. Různé skupiny begónií mají různé požadavky, ale většina druhů pochází z tropických oblastí, a proto vyžadují vyšší teploty. Rostou jako lesní podrost a proto vyžadují světlý stín, několik druhů toleruje i plné slunce (výsluní), zvláště v teplejším podnebí. Obecně lze říci, že begonie vyžadují propustný humózní substrát, která není zamokřený, ani nezůstává zcela suchý. Mnoho begonií roste a kvete celočně, ale hlízovité begonie (Begonia tuberhybrida) mají obvykle latentní období, během kterého hlízy mají být ukládány na chladném a suchém místě.

Begonie ze skupiny "semperflorens" se často pěstují jako záhonové okrasné rostliny. Nedávno skupina hybridů získaná z této skupiny je uváděna na trh jako "Dragonwing Begonias". Tyto rostliny jsou mnohem větší, jak listy, tak květy. Hlízovité begonie jsou často používány jako hrnkové rostliny. V mírném podnebí se begonie pěstují jako letničky nebo pokojové či skleníkové rostliny.

Begónie byla objevena v 17. století francouzským františkánským mnichem Charlesem Plumierem, který ji nazval na počest intendanta francouzského námořnictva Michela Bégona, s nímž se setkal během vědecké výpravy na Antily. Šest objevených druhů begónie většinou s drobnými růžovými květy popsal Plumier ve svém spise "Nova plantarum americanum genera" (1703). Do Evropy byla první begónie (begonie různobarvá / begonia discolor) dovezena až téměř o století později z východní Indie.[1] Presl dal begónii český název křivolist s alternativou kysala, ani jeden z nich se ovšem neujal.[1]

• 
  Kvetoucí begónie
• 
  Květy begónie mohou mít různé barvy
• 
  Barevný list Begonia rex
• 
  Begonia semperflorens je často pěstovaná jako záhonová květina