Beatrice Caracci

(U brány paláce Caracciů) Dnes má být zvolen novým benátským dóžetem dosavadní senátor Pietro Pisano. Jeho hlavní rival, prokurátor Paolo Caracci, je rozhořčen, že úřad nepřipadl jemu, a touží po dóžecí hodnosti natolik, že najímá za dvě stě stříbrných nájemného vraha Vermicella, aby Pisana odstranil. – Caracci má krásnou, mladou a vznešenouženu Beatrici, kterou nedávno vykoupil z kláštera. Církev mladou paní neztratila z očí a právě k ní přichází papežský vyslanec kardinál D'Arca. Přivádí s sebou malíře Tofana, který má za úkol podle její podoby – jakožto vzoru ctnostné a ušlechtilé ženy – vymalovat obraz Madony pro jeden z římských kostelů. To je však jen záminka: kardinál Beatrici přemlouvá, aby opustila Caracciho (církev už zařídí zneplatnění jejich sňatku) a provdala se za Pisana. To Beatrice odmítá.

Důvodem jejího odmítnutí však není ctnost a už vůbec ne láska k manželovi. Již nějakou dobu má tajného ctitele, jenž jí posílá milostná psaní po panské Sandře. Je to mladý šlechtic a básník Giordano Avezzino, který se právě se svým přítelem Vaskem skrývá v zahradě v naději, že se setká s Beatricí. Je tak svědkem toho, jak se Pisano, přicházející v masce k paláci Caracciů, setkává s Vermicellem. Ten jej však nezavraždí, naopak mu za další a vyšší úplatek prozradí, co na něj Caracci chystal. Nyní má Pisano v hrsti nejen svého odvěkého soupeře, ale – jak se domnívá – i jeho vnadnou manželku. Pisano Beatrici uvidí a naléhá na ni, nabízeje jí svou lásku i pozici manželky dóžete. Nanejvýš pohoršen jeho návrhy a hrozbami Beatrici vyskočí z křoví maskovaný Avezzino a v krátkém souboji Pisana zabije. Přispěchavší Tofano se snaží mladíkovi strhnout masku, ale na Beatricin pokyn otvírá Sandra mladíkům bránu a ti mohou uniknout.

Celé scéně však byli svědky nejen Beatrice a Tofano, ale i vracející se kardinál se svou družinou dominikánských mnichů; jim Pisano stačil ještě sdělit, že mu o život usiloval Caracci. Beatrice od nich získá slib mlčení o celé události za to, že přenechá celý svůj majetek církvi a sama se vrátí do kláštera. Lid zatím provolává slávu novému dóžeti. Přitom nacházejí jen jeho mrtvolu. Nad ní se shledávají Caracci a Beatrice a vzájemně se zkoumají pohledem.

(V paláci Caracciů) Zatímco zvenčí zaznívají pohřební zpěvy za dóžete, Caracci – který neví, zda Pisano zemřel Vermicellovou rukou nebo jinak – hovoří s manželkou obezřetně o Pisanově smrti. Oba cítí vzájemnou nedůvěru. Beatrice poznává, že ji manžel nemiluje a vzal si ji jen k posílení svého společenského postavení, a z vraždy nově zvoleného dóžete obviňuje manžela.

Po jejím odchodu přijímá Caracci kardinála; od něj se dozví, že Pisana nezabil jím najatý vrah, ale Beatricin tajný ctitel. Kardinál za úplatu slibuje mlčet o původních Caracciho úkladech a radí mu. aby dal Beatrici střežit malířem Tofanem. Caracci malíře přijímá do služby a pověřuje ho, aby případně i předstíral lásku k jeho ženě (což malíři toužícímu po Beatrici vyhovuje), jen aby zjistil, kdo usiluje o její ctnost.

Když je pak Caracci předvolán před Radu deseti v souvislosti se smrtí dóžete a kardinál odchází i s Tofanem, může konečně Sandra uvést k Beatrici Avezzina a Vasca. Avezzino konečně vyznává Beatrici lásku a oba si smluví schůzku v jejím letohrádku na Lidu na ostrove Burano, až se rozezní velikonoční zvony.

Caracci se brzy vrátí z Rady deseti, která ho očistila od podezření, a vyzvídá na manželce, kdo tedy zavraždil Pisana. Beatrice přiznává, že to byl mladík v masce, odmítá však, že by znala jeho totožnost, i když jí manžel hrozí pranýřem i smrtí. Sílu jí dodává představa noci lásky na Buranu. Z dálky zaznívá Avezzinova serenáda pro Beatrici.

(Beatricin letohrádek na Buranu) Velikonoce na Buranu. Několik dětí tančí s Beatricí v zahradě, pak je Sandra odvádí. Beatrice s rozechvěním očekává Avezzina, místo něj se však objevuje Tofano a vnucuje jí svou lásku. Ta však tuší, že je jejím dozorcem, a jeho přísahám lásky až na smrt připraví léčku: předkládá mu dva poháry, z nichž jeden má obsahovat otrávené víno: nechť spolu náhodně po jednom vypijí. Tofano se zkoušce ze strachu vyhne a Beatrice s pohrdáním vypije oba (přirozeně zcela neškodné) poháry. Zahanbený a rozzlobený Tofano jí hrozí prozrazením. Beatrice se mu vymaní slibem, že se mu oddá, ale až za určitou dobu, již chce strávit podle vlastního. Malíř je naoko spokojen a odchází, ve skutečnosti se však skryje v blízkosti.

Konečně přichází Avezzino – prožívá s Beatricí ihned okamžiky horoucí lásky a mladík ji přemlouvá k útěku lodí až na Kypr. Beatrice souhlasí, a zatímco Avezzino jde připravit loď, činí se Sandrou kvapné přípravy k odjezdu. Cestu jí však zastoupí Tofano a žádá po ní splnění slibu, opět pod výhrůžkou prozrazení manželovi, jehož loď již je na cestě k Buranu. Když malíř Beatrici násilím uchopí do náruče a pokouší se políbit, ta ho probodne dýkou. V nesmírném rozrušení dává pochodní světelné signály Avezzinovi, mezitím se však od pevniny blíží loď Caracciho. Beatrice, aby manželovi lépe unikla, si oblékne Tofanův plášť a baret a běží k přístavu. Tam na ni narazí Avezzino, a pokládaje ji za svého zrádného soka, hned ji protkne mečem. Když si uvědomí omyl, klesne ve mdlobách na mrtvolu své milenky. Tak ho najde Caracci, který ho předává městským strážníkům jako hledaného Pisanova vraha.[6][7][8]