Battipaglia

Battipaglia ([ˌBattiˈpaʎʎa]) je město v provincii Salerno v oblasti Kampánie v jihozápadní Itálii. Jde o třetí nejlidnatější město provincie, které je proslulé výrobou buvolí mozzarelly i dalšími rozmanitými zemědělskými produkty.

Battipaglia
Poloha
Souřadnice	40°37′ s. š., 14°59′ v. d.
Nadmořská výška	72 m n. m.
Stát	Itálie Itálie
Battipaglia
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	56,9 km²
Počet obyvatel	51 005 (2018)[1]
Hustota zalidnění	897,2 obyv./km²
Správa
Vznik	1929
Oficiální web	www.comune.battipaglia.sa.it
Telefonní předvolba	0828
PSČ	84091
Označení vozidel	SA
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oblast byla obydlena již v antice a své moderní jméno dostala v roce 1080, kdy Robert Guiscard potvrdil kostelu v Salernu držbu pozemků mezi řekami Sele a Tusciano. Battipaglii jako osadu oficiálně založil až Ferdinand II., protože si bourbonské úřady místo vybraly pro zemědělskou kolonii, kde mohly být usídleny rodiny, které přežily zemětřesení v Basilicatě z roku 1857. Status nezávislé obce Battipaglia získala královským výnosem ze dne 28. března 1929 (v době vlády Mussoliniho kabinetu), kdy zahrnula části území dříve patřící obcím Eboli a Montecorvino Rovella.

V roce 1943, během druhé světové války, bylo město těžce bombardováno americkými letadly, což mělo za následek 117 civilních obětí. Ačkoli většina města byla srovnána se zemí,[2] po válce byla Battipaglia pozoruhodně rychle přestavěna, a dokonce přilákala migranty z vnitrozemí, kteří hledali práci. Město proto zažilo v letech 1951 až 1960 mimořádný nárůst počtu obyvatel a změnilo se v dynamickou průmyslovou oblast.

V roce 1953 se Battipaglia dostala do centra pozornosti národních i mezinárodních médií, když byl její socialistický starosta Lorenzo Rago unesen a navzdory úsilí policie již nikdy nebyl nalezen. [3] V roce 1969, kvůli konkrétní hrozbě, že by se zavřely dvě velké továrny na cukr a tabák - obě zaměstnávaly značný počet místních obyvatel - zde vypuklo lidové povstání, které bylo potlačeno o několik dní později po závazku italské vlády udržet továrny v chodu. Několik málo dnů intenzivních sociálních nepokojů, ke kterým došlo v kontextu širšího protestního hnutí studentů a dělníků v Itálii a několika dalších západních zemích, nakonec vedlo ke dvěma úmrtím.[4]

Od konce 20. a počátku 21. století se k zemědělskému sektoru - protože tato oblast je zvláště známá díky vzkvétajícímu odvětví mléka a mléčných výrobků - připojil průmysl, několik společností založilo ve městě továrny.[5]