Banka pro mezinárodní vypořádání

Banka pro mezinárodní vypořádání (anglicky Bank for International Settlements – BIS; česky též Banka pro mezinárodní platby) je mezinárodní organizace pro podporu mezinárodní měnové a finanční spolupráce a slouží jako banka pro centrální banky.

Banka pro mezinárodní vypořádání
Sídlo banky ve švýcarské Basileji

členové BIS
Vznik17. května 1930
ÚčelSpolupráce centrálních bank
SídloBasilej, Švýcarsko
Souřadnice47°32′53,52″ s. š., 7°35′29,58″ v. d.
Členové60 centrálních bank
Oficiální webwww.bis.org
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Banka pro mezinárodní vypořádání má ústředí v Basileji ve Švýcarsku a dvě pobočky – v Hongkongu a v Mexico City.

Historie

Banka byla založena v roce 1930 jako mezinárodní zúčtovací centrum pro vypořádání válečných náhrad placených poválečným Německem po 1. světové válce. Jako zúčtovací centrum sloužila i po druhé světové válce. V pozdější době se vzhledem ke změnám na světových finančních trzích změnila na metodické, teoretické a informační centrum pro centrální banky a zejména pro bankovní dohled.

V březnu 1939 po okupaci Čech a Moravy se BIS účastnila transakcí s ukradeným československým zlatem převedeným z účtů vedených pro Národní banku Československou na účty Německé říšské banky.[1] Stejně sloužila Německu pro legalizaci loupeží zlata během celé 2. světové války.[2]

Na konferenci v Bretton-Woods v roce 1944 byl přijat návrh na její zrušení. K likvidaci Banky pro mezinárodní platby však nedošlo, po válce byla pověřena zúčtováním platů v Evropské platební unii, zabývala se úvěrováním obchodu, eskontem směnek, operacemi spojenými se zlatem apod.

Z počátku vznikla jako akciová společnost a část akcií byla odprodána veřejnosti, v roce 2001 na mimořádném zasedání byly provedeny změny a všechny soukromé akcie byly vykoupeny.

Základní kapitál Banky byl 1,5 miliardy zlatých franků. Zlatý frank představoval 0,29 g zlata. Tato parita byla shodná se zlatým obsahem švýcarského franku v době založení banky v roce 1930. V roce 2003 byl však zlatý frank nahrazen jednotkou SDR (Special Drawing Rights – Zvláštní práva čerpání)[3]. 

Současná role banky

Podle statutu může Banka pro mezinárodní platby kupovat a prodávat zlato na vlastní účet nebo na účet centrálních bank, nakupovat a prodávat devizy, otevírat běžné a depozitní účty u centrálních bank. Nesmí však poskytovat půjčky vládám, otevírat jim běžné účty, nabývat nemovitosti, akcie apod.[4]

V současnosti[kdy?] se zaměřuje hlavně na rozvoj spolupráce mezi centrálními bankami členských zemí, na vytváření příznivých podmínek pro mezinárodní finanční operace. Úzce spolupracuje s Mezinárodním měnovým fondem a Skupinou světové banky. 

V současné době[kdy?] působí především jako:

  • centrum mezinárodní spolupráce, zejména v oblasti centrálního bankovnictví a bankovního dohledu, s cílem zajištění měnové a finanční stability
  • centrum mezinárodního ekonomického a měnového výzkumu
  • banka centrálních bank, zejména v oblasti spolupráce při řízení jejich devizových rezerv
  • zprostředkovatel při uzavírání mezinárodních finančních dohod

Členská základna

Členská základna tvoří k 20. 4. 2021[kdy?] 63 členů (centrálních bank či jiných monetárních institucí).[5]

Reference
  1. Vojtěch Šír: Československé zlato za druhé světové války (Fronta.cz)
  2. Švýcarsko za války: skutečně neutrální?
  3. SDR to replace gold franc at the BIS. www.bis.org. 2003-03-10. Dostupné online [cit. 2021-04-17]. (anglicky)
  4. KUBIŠTA, Václav. Mezinárodní ekonomické vztahy. Praha: Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-191-5.
  5. BIS member central banks. www.bis.org. 2014-10-13. Dostupné online [cit. 2021-04-17]. (anglicky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.