Baktrijsko-margiánský archeologický komplex

Baktrijsko-margiánský archeologický komplex (anglicky Bactria–Margiana Archaeological Complex, BMAC), též Oxuská kultura, byla archeologická kultura pozdní doby bronzové v dnešním jižním Turkmenistánu existující přibližně mezi lety 2 200 až 1 700 př. n. l.[1]

Nejstarší indoíránské a související kultury: Kultura Sintašta-Petrovka (červeně), indoíránská kultura Andronovo (oranžově) během 2. tisíciletí př. n. l. překrývající se s afanasjevskou kulturou (žlutozeleně) a Baktrijsko-margiánským kulturním komplexem (taktéž žlutozelená). Oblast nejstaršího rozšíření válečných vozů vyznačena fuchsiovou.

Pro tuto kulturu byla typická stavba opevněných osad či pevností či jako je Gonur či Togolok, jež připomínají pozdější typ pevností zvaných persky kalata a byly pravděpodobně vedeny jedním vůdcem. Uvnitř těchto komplexů se nacházely obytné prostory, dílny a chrámy, kromě toho v přilehlých oblastech žili také kočovní pastevci. V místnostech užívaných k obřadním účelům byly nalezeny kultovní předměty jež mohli být užívány k rituálům předznamenávajícím pozdější haomový kult – byly v nich nalezeny například zbytky máku a chvojníku. Ekonomicky byl BMAC založen na intenzivním závlahovém zemědělství a pastevectví, pěstoval se převážně ječmen, ale také pšenice, luštěniny, švestky, jablka a hrozny. Převažujícím druhem dobytka byly ovce a kozy.[1]

BMAC pravděpodobně hrál významnou roli v migraci indoíránských kmenů andronovské kultury ze střední Asie do jejich pozdějších sídel na jihu, dosud obývaných Churrity, Urartany, Elamity a nositeli harappské kultury. Během této expanze Indoíránci nejspíše převzali tuto městskou kulturu, kterou by pak šlo spojit s kmeny Daoi a Parnoi zmiňovanými v řeckých a latinských zdrojích.[1]