Bajazid Doda

Bajazid Doda se narodil v roce 1888 ve Štirovici, albánské osadě v regionu Horní Řeka v Makedonii v tehdejší Osmanské říši.[2] Odešel do Rumunska za prací, jako mnoho jiných obyvatel Horní Řeky.[3] V rumunské Bukurešti se v roce 1906 setkal s uherským baronem a učencem Franzem Nopcsou (1877–1933), který ho najal jako svého služebníka.[3] Oba se stali milenci a začali žít společně.[3]

Nopcsa a Doda opustili Bukurešť, odešli do rodinného sídla rodiny Nopcsových v Săcelu v Transylvánii a poté několik měsíců strávili v Londýně, kde Doda onemocněl chřipkou.[3] V polovině listopadu 1907 cestovali oba do Skadaru, kde udržovali dům od roku 1907 do roku 1910 a znovu od října 1913.[3] Když projížděli kolem Mirditë, unesli je slavní bandité Mustafa Lita.[3] Po propuštění v Prizrenu cestovali do Skopje a navštívili domov Dody v regionu Horní Řeka. Odjeli zpět do Skadaru a navštívili země kmenů Hoti a Gruda. Oba cestovali společně po albánských zemích. Během první světové války v letech 1915-1916 vzal Nopcsa s sebou Dodu a sloužil v rakousko-uherské armádě v Kosovu. Po válce žili hlavně ve Vídni, kde Nopcsa vydal několik knih a stal se známým nejen jako albanolog, ale také jako paleontolog a geolog. Asi 3 roky poté podnikli turné po Evropě na motocyklu a hledali fosílie.[4][5] Dne 25. dubna 1933 Nopcsa trpící depresí zabil Dodu ve spánku a poté spáchal sebevraždu.[3]

Doda je autorem knihy Albanisches Bauerleben im oberen Rekatal bei Dibra (Makedonien) (Albánský rolnický život v údolí Horní Řeka nedaleko Dibry (Makedonie)), která byla dokončena ve Vídni v dubnu 1914 a byla vydána posmrtně ve Vídni 2007 poté, co byl rukopis znovuobjeven v archivech.[6][7] Publikace je doprovázena originálními fotografiemi dodanými Dodou v roce 1907, které se skládají převážně z vesnice Štirovica a jejího okolí, spolu se dvěma doprovodnými fotografiemi Skopje. Kniha Dody obsahuje mnoho cenných informací o Horní Řece a její kultuře, zvycích, jazyce a dalších aspektech života.[7] Cílem knihy bylo podle autora popsat mizející životní styl muslimského prvku v obci Horní Řeka a vyvrátit tvrzení Spiridona Gopčeviče v jeho knize Makedonie a Staré Srbsko (1889), že Albánci z obce Horní Řeka jsou albánští Slované.[6]

Robert Elsie uvedl, že původní skript, považovaný za ztracený, mohl být celý (nebo značný příspěvek) přeložen do němčiny Nopcsou z albánštiny, kvůli množství albánského slovníku, který obsahoval. Elsie ocenila knihu za podrobné informace o Horní Řece a protože byla sepsána v době, kdy se albánská literatura psala velmi málo. Elsie tvrdí, že práce byla první, která v literatuře použila dialekt oblasti Horní Řeky.[7] Ostatní vědci, jako Andrea Pieroni, popisují práci jako „velmi podrobný etnografický výčet“, který obsahuje „důležité poznámky týkající se místního využití potravin a léčivých rostlin“ o výzkumu regionu Horní Řeka.[6]

• 
  Albánský obchodník se salepem, Skopje, 1907
• 
  Albánští obchodníci s halvou, Skopje, 1907
• 
  Dva muži: Muž z Horní Řeky vlevo a muž ze Strezimiru vpravo
• 
  Příjezd svatební hostiny ve Štirovici
• 
  Dva mladí muži Štirovica předvádějící opingas (kožená obuv)
• 
  Muž kouří, Horní Řeka nedaleko Debaru
• 
  Albánský ženich den po svatbě
• 
  Mladý Albánec nedaleko Debaru, údolí Horní Řeky
• 
  Albánci v údolí Horní Řeka nedaleko Debaru
• 
  Nový dům v Brodci, 1907
• 
  Brodec, 1907
• 
  Vesnice Štirovica, 1907
• 
  Albánci z údolí Horní Řeky nedaleko Debaru, 1907
• 
  Pastýř v ovčím plášti s muži ze Štirovice, 1907
• 
  Muži ze Štirovice konverzující na svahu, 1907
• 
  Svatební hostina v horách Horní Řeky, 1907
• 
  Turecké četnictvo, Horní Řeka, 1907