Baetidae

Baetidae je čeleď jepic (Ephemeroptera). Jedná se o druhově nejbohatší čeleď jepic, jejíž zástupci jsou rozšířeni téměř po celém světě, s výjimkou Antarktidy a Nového Zélandu. Zástupci této čeledi patří k nejmenším jepicím, délka jejich těla jen zřídka přesahuje 10 mm. Na zadečku mají dva dlouhé cerci. Většina druhů v této čeledi má přední křídla dlouhá, oválná, málo žilkovaná. Zadní křídla jsou většinou výrazně menší či úplně redukovaná. Samci často mají velmi velké oči. Rozmnožují se ve vodách jezer, potoků i v drobných kalužích a jiných zdrojích sladkovodní vody. Nymfy se živí převážně řasami.

Baetidae
Cloeon dipterum
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádjepice (Ephemeroptera)
NadčeleďBaetoidea
ČeleďBaetidae
Leach, 1815
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morfologie

Zástupci čeledi Baetidae jsou malé až středně velké jepice s délkou předních křídel mezi 2 až 12 mm. Dospělci tvarem svého těla připomínají jiné jepice. Tvar očí dospělých samců je však typický pouze pro tuto čeleď. Složené oči jsou rozděleny na dvě samostatné části, z nichž jeden pár očí směřuje do strany a druhý pár směřuje nahoru. Poloha sutury je obtížněji rozpoznatelná, ale má systematický význam. Epikraniální sutura probíhá před laterálními ocelli. Dospělci mají hyalinní křídla bez skvrn. Zadní křídla jsou vždy výrazně menší než přední a u řady druhů jsou zcela redukována.

První tarzální článek dospělců je nepohyblivě srostlý s tibií. U samců mají tarsi na předních končetinách dva nestejně vypadající drápky, z nichž jeden je špičatý a srpovitý a druhý tupý. Abdominální část má protáhlý válcovitý tvar. Na zadní části těla mají dva dlouhé cerci. Typickým znakem této čeledi je, že párové pářící orgány samců nejsou sklerotizované.

Larvy této čeledi mají zaoblené, kapkovité tělo, takže mohou dobře plavat. Mají tři ocasní cerci, z nichž prostřední je stejně dlouhý nebo znatelně kratší než postranní dva. U evropských druhů mají postranní cerci lem z jemných štětinek, u některých rodů však chybí. Na abdominální straně mají sedm párů oválných, obvykle mírně zašpičatělých, pohyblivých žaberních listů, kterými prochází vzdušnice. U některých rodů jsou žaberní listy, s výjimkou posledního páru, zdvojené.

Hypognatum larev má dlouhá tykadla, která jsou delší než hlava. Labrum je uprostřed zúžené, levá mandibula má pohyblivou, dlouhou protézu, která je na špičce ozubená.

Ekologie

Larvy žijí ve všech typech vod, především však obývají sladkovodní toky. Méně druhů žije i ve stojatých sladkovodních vodách. Většinou žijí na dně. Například rody Beatis a Acentrella žijí ve střední Evropě téměř výhradně na dně, kde se plazí po substrátu, ostatní rody mají larvy nadnášené vodou. Plovoucí formy se vyskytují pouze v pomalu tekoucích nebo stojatých vodách. Většina evropských druhů spásá biofilm nebo perifyton, který je tvořen řasami a bakteriemi a pokrývá kameny či jiné tvrdé substráty nebo se živí měkkou částečně rozloženou organickou hmotou (detritem), a to zejména odumřelými zbytky rostlin.[1] V jiných regionech je jejich způsob života rozmanitější. V Jižní Americe jsou známé např. dravé rody (Harpagobaetis), filtrující rody (Chane) či na vodopády se specializující rody Mayobaetis a Spiritops.[2]

Dospělci žijí pouze krátce a nepřijímají potravu. Kopulace probíhá za letu, několik druhů se rozmnožuje i partenogeneticky. Samičky většinou kladou vajíčka pod vodu, na spodní stranu kamenů a podobně. Některé druhy, jako je Cloeon dipterum, jsou vejcoživorodí. Kladou vajíčka do vody za letu, mladé larvy se líhnou okamžitě, obvykle dříve, než vajíčko klesne na dno.[1]

Fylogeneze

Pozice čeledi Baetidae v rámci jepic není zcela potvrzena. Většina vědců považuje tuto čeleď za parafyletickou. Dříve byla používána nadčeleď Baetoidea, ale ani ta není v novějších výzkumech podporována. Podle výzkumů založených na morfologickém a molekulárním základě, založených na srovnání homologních sekvencí DNA, se Baetidae řadí na bazální pozici jepic. V ranějších molekulárních studiích byla čeleď Baetidae dokonce po nějakou dobu považována za nejprimitivnější skupinu, přičemž všechny ostatní čeledi patřily do sesterské skupiny.[3][4] Podle novějších zjištění je za nejprimitivnější skupinu považována monotypická čeleď Siphluriscidae s jediným druhem Siphluriscus chinensis.[5] Pozice malé čeledi Isonychiidae je nejasná.[6]

Čeleď Baetidae se často dělí na podčeledi Baetinae a Cloeoninae, avšak jejich monofylie nebyla prokázána. Rozdělení čeledi na základě morfologických charakteristik je obtížné, protože řada znaků vykazuje vysoký stupeň homoplazie.[7]

Systematika

Rody řazené do čeledi Baetidae:[8]

  • Acanthiops (Waltz a McCafferty, 1987)
  • Acentrella (Bengtsson, 1912)
  • Acerobiella (Gattolliat, 2012)
  • Acerpenna (Waltz a McCafferty, 1987)
  • Adebrotus (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1995)
  • Adnoptilum (Gattolliat a Monaghan, 2010)
  • Afrobaetodes (Demoulin, 1970)
  • Afroptilum (Gillies, 1990)
  • Alainites (Waltz a McCafferty, 1994)
  • Americabaetis (Kluge, 1992)
  • Anafroptilum (Kluge, 2011)
  • Andesiops (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1999)
  • Apobaetis (Day, 1955)
  • Asiobaetodes (Gattolliat, 2012)
  • Aturbina (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1996)
  • Baetiella (Uéno, 1931)
  • Baetis (Leach, 1815)
  • Baetodes (Needham a Murphy, 1924)
  • Baetopus (Keffermuller, 1960)
  • Barbaetis (Waltz a McCafferty, 1985)
  • Barnumus (McCafferty a Lugo-Ortiz, 1998)
  • Bugilliesia (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1996)
  • Bungona (Harker, 1957)
  • Callibaetis (Eaton, 1881)
  • Camelobaetidius (Demoulin, 1966)
  • Centroptiloides (Lestage, 1918)
  • Centroptilum (Eaton, 1869)
  • Chane (Nieto, 2003)
  • Cheleocloeon (Wuillot a Gillies, 1993)
  • Chopralla (Waltz a McCafferty, 1987)
  • Cloeodes (Traver, 1938)
  • Cloeon (Leach, 1815)
  • Corinnella (Thomas a Dominique, 2006)
  • Crassabwa (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1996)
  • Cryptonympha (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1998)
  • Dabulamanzia (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1996)
  • Delouardus (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1999)
  • Demoreptus (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1997)
  • Demoulinia (Gillies, 1990)
  • Dicentroptilum (Wuillot a Gillies, 1994)
  • Diphetor (Waltz a McCafferty, 1997)
  • Echinobaetis (Mol, 1989)
  • Edmulmeatus (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1997)
  • Edmundsiops (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1999)
  • Fallceon (Waltz a McCafferty, 1987)
  • Glossidion (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1998)
  • Gratia (Thomas, 1992)
  • Guajirolus (Flowers, 1985)
  • Guloptiloides (Gattolliat a Sartori, 2000)
  • Harpagobaetis (Mol, 1986)
  • Herbrossus (McCafferty a Lugo-Ortiz, 1998)
  • Heterocloeon (McDunnough, 1925)
  • Indobaetis (Muller-Liebenau a Morihara, 1982)
  • Indocloeon (Muller-Liebenau, 1982)
  • Jubabaetis (Muller-Liebenau, 1980)
  • Kirmaushenkreena (McCafferty, 2011)
  • Kivuiops (Lugo-Ortiz a McCafferty, 2007)
  • Labiobaetis (Novikova a Kluge, 1987)
  • Liebebiella (Waltz a McCafferty, 1987)
  • Lugoiops (McCafferty a Baumgardner, 2003)
  • Madaechinopus (Gattolliat a Jacobus, 2010)
  • Mayobaetis (Waltz a McCafferty, 1985)
  • Micksiops (McCafferty, Lugo-Ortiz a Barber-James, 1997)
  • Monocentroptilum (Kluge, 2018)[9]
  • Moribaetis (Waltz a McCafferty, 1985)
  • Mutelocloeon (Gillies a Elouard, 1990)
  • Mystaxiops (McCafferty a Sun, 2005)
  • Nanomis (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1999)
  • Nesoptiloides (Demoulin, 1973)
  • Nigrobaetis (Novikova a Kluge, 1987)
  • Offadens (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1998)
  • Ophelmatostoma (Waltz a McCafferty, 1987)
  • Papuanatula (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1999)
  • Paracloeodes (Day, 1955)
  • Parakari (Nieto a Derka, 2011)
  • Peuhlella (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1998)
  • Platybaetis (Muller-Liebenau, 1980)
  • Plauditus (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1998)
  • Prebaetodes (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1996)
  • Procloeon (Bengtsson, 1915)
  • Promatsumura (Hubbard, 1988)
  • Pseudocentroptiloides (Jacob, 1987)
  • Pseudocentroptilum (Bogoescu, 1947)
  • Pseudocloeon (Klapálek, 1905)
  • Pseudopannota (Waltz a McCafferty, 1987)
  • Raptobaetopus (Muller-Liebenau, 1978)
  • Rheoptilum (Gattolliat, 2001)
  • Rhithrocloeon (Gillies, 1985)
  • Rivudiva (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1998)
  • Scutoptilum (Gattolliat, 2002)
  • Securiops (Jacobus, McCafferty a Gattolliat, 2006)
  • Spiritiops (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1998)
  • Susua (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1998)
  • Symbiocloeon (Muller-Liebenau, 1979)
  • Takobia (Novikova a Kluge, 1987)
  • Tanzaniops (McCafferty a Barber-James, 2005)
  • Tenuibaetis (Kang a Yang, 1994)
  • Thraulobaetodes (Elouard a Hideux, 1991)
  • Tomedontus (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1995)
  • Tupiara (Salles, Lugo-Ortiz, Da-Silva a Francischetti, 2003)
  • Varipes (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1998)
  • Waltzoyphius (McCafferty a Lugo-Ortiz, 1995)
  • Waynokiops (Hill, Pfeiffer a Jacobus, 2010)
  • Xyrodromeus (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1997)
  • Zelusia (Lugo-Ortiz a McCafferty, 1998)

Fotogalerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Baetidae na nizozemské Wikipedii, Baetidae na anglické Wikipedii a Baetidae na německé Wikipedii.

  1. BAUERNFEIND, Ernst. The mayflies of Europe (Ephemeroptera). Ollerup: [s.n.] 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-26088-7, ISBN 90-04-26088-9. OCLC 921933580
  2. NIETO, Carolina. Cladistic analysis of the family Baetidae (Insecta: Ephemeroptera) in South America. Systematic Entomology. 2010, roč. 35, čís. 3, s. 512–525. Dostupné online [cit. 2021-11-13]. ISSN 1365-3113. DOI 10.1111/j.1365-3113.2010.00523.x. (anglicky)
  3. W.P. McCafferty & G.F. Edmunds (1976): The higher classification of the Ephemeroptera and its evolutionary basis. Annals of the Entomological Society of America 72 (1): 5–12.
  4. OGDEN, T. Heath; WHITING, Michael F. Phylogeny of Ephemeroptera (mayflies) based on molecular evidence. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2005-12-01, roč. 37, čís. 3, s. 625–643. Dostupné online [cit. 2021-11-13]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2005.08.008. (anglicky)
  5. ZHOU, Chang-Fa; PETERS, Janice G. THE NYMPH OF SIPHLURISCUS CHINENSIS AND ADDITIONAL IMAGINAL DESCRIPTION: A LIVING MAYFLY WITH JURASSIC ORIGINS (SIPHLURISCIDAE NEW FAMILY: EPHEMEROPTERA). Florida Entomologist. 2003-09, roč. 86, čís. 3, s. 345–352. [0345:TNOSCA2.0.CO;2.full Dostupné online] [cit. 2021-11-13]. ISSN 0015-4040. DOI 10.1653/0015-4040(2003)086[0345:TNOSCA2.0.CO;2].
  6. OGDEN, T. H.; GATTOLLIAT, J. L.; SARTORI, M. Towards a new paradigm in mayfly phylogeny (Ephemeroptera): combined analysis of morphological and molecular data. Systematic Entomology. 2009, roč. 34, čís. 4, s. 616–634. Dostupné online [cit. 2021-11-13]. ISSN 1365-3113. DOI 10.1111/j.1365-3113.2009.00488.x. (anglicky)
  7. MONAGHAN, Michael T.; SARTORI, Michel. Genetic contributions to the study of taxonomy, ecology, and evolution of mayflies (Ephemeroptera): review and future perspectives. Aquatic Insects. 2009-11-01, roč. 31, čís. sup1, s. 19–39. Dostupné online [cit. 2021-11-13]. ISSN 0165-0424. DOI 10.1080/01650420902734145.
  8. COL. COL [online]. [cit. 2021-11-13]. Dostupné online.
  9. Kluge N.J. (2018) A new Afrotropical genus Monocentroptilum gen. n. (Ephemeroptera: Baetidae: Protopatellata). Zootaxa 4486 (2): 115–128.

Literatura
  • Nikita Kluge: The Phylogenetic System of Ephemeroptera. Springer, 2013. ISBN 978-94-007-0872-3

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.