Běh na jedno stadium

Běh na jedno stadium (od starořecky σταδιόδρομος, στάδιον–stadiodromos, stadion) byla soutěžní běžecká disciplína v starověkém Řecku.[1][2][3]

Antický stadion v Olympii

Běh na jedno stadion, t. j. na vzdálenost 192,27 metru, (600 olympijských stop[4]) byl na olympijských hrách jedinou soutěžní disciplínou od založení her v roce 776 před Kr. do roku 724 před Kr., kdy se na hrách zavedl dvojitý běh čili diaulos. (Běh na dvě stádia).[1][2]

Od založení her v Olympii a i později se běh na jedno stadion považoval za hlavní závod. Jménem vítěze těchto závodů se označovala celá olympiáda. Na olympijských hrách se v této disciplíně soutěžilo až do ukončení her v roce 394 n. l., kdy hry zakázal zvláštním ediktem římský císař Theodosius I.[5]

Běhal se podobně jako současný sprint. Běžci se během běhu značně nakláněli dopředu a dlouhými vysokými kroky, pomáhajíce si přitom rytmickými švihy paží až do výšky hlavy se s otevřenými dlaněmi řítili do cíle.[1].

Antický stadion v Nemei

Na konci šestého století před Kr. olympijští závodníci začínali slavnostním nástupem. Hellanodikové pak vložili do amfory nebo přilby tabulky se jmény soutěžících a vylosovali pořadí jejich míst na startovní čáře. Když byli už běžci připraveni, ozval se signál trubače a hlasatel přečetl jména závodníků a jejich domovských měst. Po novém signálu trubače se závody začaly. Hellanodikové následně po závodě vyhlásili jméno vítěze a jeho domovské město prostřednictvím hlasatele na čtyři strany světa. Odměnou olympijského vítěze byl věnec (kotinos) z posvátné olivy, zvané Kallistefanos, ("Co dává krásné věnce") nacházející se u Diova chrámu. Věnec byl podle tradice upletený z jediné větvičky, ustřižené zlatými nůžkami. Vítěze korunoval před Diovým chrámem nejstarší z hellanodiků tzv. athlothetés.[6]

Podle antického autora Thukydida, běžci na nejstarších olympijských hrách závodili s páskou kolem ohanbí a později nazí. Připomíná, že někteří barbaři, především Asiaté, při zápasení a boxu mají takové pásky ještě i za jeho časů a také to, že staří Řekové měli kdysi mnoho společného s barbary.[7] Starověký autor Pausanias, který v druhém století navštívil Olympii, uvádí, že stadion byl vybudován na umělé terase z nanosené země, na níž měli také sedadla pořadatelé her. Oproti hellanodikům stál oltář z bílého mramoru, při kterém seděla kněžka bohyně Démétér. Byla to jediná žena, která se mohla na olympijskou soutěž dívat. Svobodným dívkám se v tom nebránilo.[8]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beh na jedno stadion na slovenské Wikipedii.

  1. ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. S. 140. (slovensky)
  2. Eusebios, Kronika 2,193.
  3. Pindaros, Pindar's Odes str.33.
  4. ADKINS, Lesley. Starověké Řecko. Praha: Slovart, 2011. ISBN 978-80-7391-580-3. S. 199.
  5. ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. S. 252.
  6. ZAMAROVSKÝ, Vojtech. Vzkriesenie Olympie. Bratislava: Šport, 1986. S. 129–130.
  7. THUKYDIDES. Dejiny peloponézskej vojny. Martin: THETIS, 2010. ISBN 978-80-970115-4-3. S. 27.
  8. PAUSANIAS. Pausaniás, cesta po Řecku I.. Praha: nakladatelství Svoboda, 1973. S. 473.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.