Běh na dvě stadia

Běh na dvě stadia nebo diaulos (od starořecky Δίαυλος–diaulos) byla soutěžní běžecká disciplína v starověkém Řecku. [1][2][3]

Běžci na amfoře, cca 500 před Kr.

Na 14. olympijských hrách v roce 724 př. n. l. přibyl k dosavadní jediné disciplíně, běhu na jedno stadium, tzv. Dvojitý běh (diaulos), běh na dvě stadia.[3][2] Byly to závody na délku dvou stadií (přibližně 384,5 m) t. j. na vzdálenost 1200 olympijských stop.[4][5] Délka jednoho stadia byla podle mýtů vyměřena hrdinou Heraklem, který údajně založil první hry v Olympii jako sto jeho kroků.[4] Pravidla diaulu byla podobná jako při běhu na jedno stadium.[6]

Závodní trať v Olympii byla tvrdá a předpokládá se, že byla posypaná vrstvou písku. Startovní čáry, které byly na východní i na západní straně stadionu, tvořily kamenné prahy vytvořené z dvaceti vápencových desek, spojených v jednolitý celek, které měly po délce dva nehluboké zešikmené žlaby pro odraz při startu. Z antických pramenů je známo, že závodníci při běhu na dvě stadia, měli start i cíl na západním prahu. To, jak byla označena obrátka je neznámé.[6] Délka olympijské trati, tzv. stadium, byla délková míra, podle níž vzniklo později i pojmenování celého závodního prostranství.[4]

Diváci se na soutěžící na stadionu dívali z travnatého úbočí. Stadion byl od severu ohraničen výběžkem Kronova pahorku, na ostatních stranách byl násyp. Byl dlouhý 212 m a 28 m široký. Do hlediště se podle odhadu původně vešlo 20 000 a později 40 000[7] až 45 000 diváků.[4]