Aztekium

Aztekia rostou na velmi specifických nalezištích. Jsou to příkré svahy až téměř kolmé stěny hlubokých kaňonů východního úbočí Sierra Madre Oriental tvořené rozpadavými, silně hygroskopickými sádrovci a břidlicemi. V období dešťů sádrovce značně erodují. I v období sucha hygroskopické sádrovce udržují dostatečnou vlhkost pro růst semenáčků. Insolace v hlubokých stržích není tak prudká jak na otevřených širokých údolích. Mikroskopická semena se snadno udrží na příkrých stěnách. Ačkoliv jsou známá naleziště velká jen několik kilometrů jsou populace rostlin na vhodných místech značně husté a čítají desítky až přes sto jedinců na čtvereční metr.

Široká údolí v oblasti jsou po staletí intenzivně obhospodařována. Nevyužitelné svahy strží byly mimo zájem domorodců. Teprve sběratelství vedlo k objevům aztekií a dnes domorodci aztekia po tisících sbírají a nabízejí je levně každému, kdo projede po místní silnici. Mnoho prudkých svahů je příliš zvětralých, než aby bylo možné na ně vstoupit. Proto jsou rostliny považovány za celkem dobře chráněné. Lze nalézt rostliny uvolněné a popadané na úbočí příkrých stěn.

Aztekium ritteri je známé jen z jediné lokality ve státě Nuevo León poblíž městečka Rayones. Tvoří ji asi jen jeden kilometr velká oblast hlubokých strží zařezaných do východních svahů Sierra Madre Oriental. V období dešťů svahy každoročně erodují o několik milimetrů, byly pozorovány i sesuvy svahů s celkovou likvidací populace rostlin na daném svahu. Aztekia tak na lokalitě závodí s časem, zda se jim podaří vyrůst a dát vznik nové generaci dříve, než zvětralá hornina povolí. Vyspělé rostliny mají již silné kořeny, které je jednak ukotvují hlouběji ve skále, jednak vytváří šachtičky a zatahují rostliny do horniny.

Aztekium hintonii bylo nalezeno v Nuevo León v místním pohoří Sierra Tapias. Postupně bylo objeveno více lokalit a předpokládají se další nálezy. Vzhledem k velikosti rostlin toto aztekium ani na kolmých sádrovcových svazích nezatahuje do podloží a neroste geofyticky. Na původní lokalitě roste společně s dalším vzácným druhem kaktusu Geohintonia mexicana, který je navíc vzhledem značně podobný.

Aztekium valdezii má z důvodu ochrany přesnou polohu lokalitu utajenou. Nachází se opět ve státě Nuevo León západně od Tunalguilla

Aztekium ritteri popsal Bödeker v roce 1928 jako nový druh kaktusu pod jménem Echinocactus ritteri podle rostlin, které mu zaslal nálezce Friedrich Ritter. V roce 1929 pro tuto rostlinu vytvořil nový rod Aztekium. Pojmenování pochází od Aztéků, jejichž některé skulptury a kresby rostliny připomínají. Popis ještě upřesnil Alwin Berger.

Aztekium hintonii objevil George S. Hinton v roce 1991 spolu s novým rodem kaktusů Geohintonia mexicana. Ještě v tomo roce uveřejnili Charles Glass a W. A. Fitz Maurice popis obou rostlin. Avšak pozornost vyvolal až rozsáhlejší článek z roku 1992.

Aztekium valdezii objevil v roce 2013 Mario Alberto Valdez Marroquin.

Pěstování aztekií je obtížné. Proto se pěstují především roubované rostliny. Vyžadují během vegetace teplé, mírně přistíněné a spíše vlhčí stanoviště (ve srovnání s ostatními mexickými kaktusy). Výsev se provádí do sterilních uzavřených nádob. Semena dobře klíčí, ale rostliny rostou v kultuře jen pomalu. Po několika měsících, kdy dorostou velikosti téměř 0,5 mm, se roubují na terminální meristém např. Pereskiopsis nebo Myrtilocactus. Poté již rostou dobře. Aztekium ritteri během 3 až 4 let doroste do květuschopné velikosti 10 mm. Tento druh lze také množit přeroubováním odnoží. Dopěstování pravokořených semenáčků do dospělosti zvládlo jen málo specialistů. Snadněji se pěstuje velké, rychleji rostoucí Aztekium hintonii.

Aztekium ritteri obsahuje velké množství různých alkaloidů, často s halucinogenními účinky, např. anhalidin, hordenin, meskalin či 3-methoxytyramin[8], avšak nebyly uvedeny žádné důkazy potvrzující, že by bylo v minulosti používáno domorodci jako zdroj drogy.