Azri'el Günzig

Günzig se narodil 10. dubna 1868 v Krakově, kde získal tradiční talmudické vzdělání. Na univerzitě v Bernu pak získal titul doktora filozofie a semitských jazyků.[1][3][10]

V roce 1899 se stal rabínem židovské obce v moravských Lošticích,[1][2][3][10] kde působil až do jara roku 1920, kdy se se svou rodinou přestěhoval do belgických Antverp.

V Antverpách se stal ředitelem hebrejské[1] školy Tachkemoni[2] a tuto pozici zastával deset let.

Zemřel v roce 1931[1][2][3][10] ve věku 63 let v Antverpách.

Azri'el Günzig a jeho manželka Amalia (rodná Schreiberová) měli čtyři děti: Reginu (1898, Krakov – 1992), Sabinu (1901, Loštice – zavražděna v Osvětimi), Jacquese (1904, Loštice – zavražděn 28. července 1942 v koncentračním táboře Mauthausen) a Hildu (1910, Loštice – 1995).[1][2]

Jeho vědecká práce se zaměřovala hlavně na historii haskaly (židovského osvícení) v Haliči, ale zabýval se i dalšími tématy.[10]

V 1898 Günzig publikoval komentář Jafeta ha-Leviho ke knize Kazatel 1–3.[11][12]

Mezi jeho publikovaná díla patří:

• Der Pessimismus im Judenthume (Krakov 1899),[10][12]
• Rabbi Jisra'el Baal-Schem (Brno 1908),[6]
• Die „Wundermänner“ im jüdischen Volke (Antverpy 1921),[7][8] a
• Das jüdische Schrifttum über den Wert des Lebens (Hannover 1924).[1][4]

V roce 1898–1913 redigoval literární časopis ha-Eškol.[9]

Podílel se také na hebrejské encyklopedii Ozar Jisra'el .[9]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Asriel Günzig na anglické Wikipedii.