Azoikum

Azoikum, azoický (z řečtiny a = ne, bez, zóon = živočich). V geologii se tímto názvem označovaly formace, ve kterých nebyly nalezeny zkameněliny.  

Vývoj názvu

Termín azoikum původně použil R. I. Murchison (1845) pro soubor předsilurských formací krystalických hornin Finska, které tehdy byly bez nálezů zkamenělin. Později jej používali i jiní (H. Credner, E. Kayser, K. Zittel) pro spodní oddíl prekambria (prahory – archaikum - azoikum). V Čechách jej používal Joachim Barrande (1852), který vrstvy, jež se nyní řadí k algonkiu, zařazoval do svých azoických etáží. Protože však i v nejstarších dnes známých geologických formacích se předpokládá existence organismů, používá se nověji termínu azoikum pro astrální (česky hvězdné) období vývoje země, to jest ono období vývoje země, které uplynulo od jejího zformování v samostatné nebeské těleso do vzniku zemského moře. Nedoporučuje se však užívat pro jeho proměnlivost a neurčitost a zejména proto, že pro všechny jeho významy již existují přesnější, jednoznačné výrazy.[1]

Reference
  1. SVOBODA, Josef Fr. Naučný geologický slovník I. díl A - M. První. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, Československá akademie věd, 1960. 704 s. S. 88 a 100.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.