Adéla z Toulouse

Adéla z Toulouse (okcitánsky Azalaís de Tolosa, francouzsky Adélaïde de Toulouse, 1158? - 20. prosince 1200[1]) byla manželkou Rogera Trencavela, vikomta z Béziers a Carcassonne, múzou trubadúra Arnauta z Mareuil a přívrženkyní katarského hnutí.

Adéla z Toulouse
vikomtesa z Béziers a Carcassonne
Adélin dům v Burlats
ManželRoger II. Trencavel
Narození1158?
Úmrtí20. prosince 1200
Pohřbenaklášter Cassan
PotomciRaimond Roger Trencavel
DynastieRaimundovci
OtecRaimond V. z Toulouse
MatkaKonstancie Francouzská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodila se na hradě Burlats jako dcera toulouského hraběte Raimonda V. a Konstancie, dcery francouzského krále Ludvíka VI. Roku 1171 byla provdána za vikomta Rogera Trencavela a její bratr Raimond se oženil s Rogerovou sestrou Beatrix. Dvojité sňatkové spojení mělo za úkol upevnit mír mezi oběma rody[pozn. 1] a jméno Adélina jediného syna Raimonda Rogera,narozeného roku 1185, bylo složeninou jmen manžela a otce. Mír nevydržel dlouho, Roger se později se švagrem Raimondem dostal opět do sporu a kromě toho Raimond svou ženu Beatrix donutil vstoupit do kláštera.

«Paní, padám na kolena, ruce spínám v odevzdání, přijmiž vaše smilování mne co sluhu do závazku a slibte mi svoji lásku!... Paní, víc smím žádat stěží. Zdrávu kéž vás Pánbůh střeží! Uzdravte mě, léků znalá, láska k vám mě překonala! «
Arnaut z Mareuil[2]

Roku 1194 Roger Trencavel zemřel a výchovu syna svěřil místo Adéle Bertrandovi ze Saissacu, svému katarskému vazalovi. Vdova Adéla zemřela zřejmě okolo vánoc roku 1200 a byla pohřbena po manželově boku v klášteře Cassan.

Byla mecenáškou mnoha trubadúrů.[pozn. 2] Arnaut z Mareuil ji zval hraběnkou z Burlats a jeho přeživší básně mohou být chápány jako výraz něžného citu. Jeho údajným sokem v lásce k vznešené paní byl aragonský král Alfons, který ji podle jedné z básní žárlivě přesvědčoval, aby ukončila své přátelství s Arnautem.

Odkazy

Poznámky

  1. Ještě Rogerův otec Raimond Trencavel byl s hrabaty z Toulouse ve vleklém válečném sporu.
  2. Patřil mezi ně i Giraut ze Salignacu a Pons z la Guardia.

Reference

  1. M. Nayral:: Biographie castraise, on Tableau historique ..., S. 7 (Digitalisat).
  2. Vzdálený slavíkův zpěv : výbor z poezie trobadorů. Příprava vydání Václav Černý; překlad Gustav Francl a další. Praha: SNKLÚ, 1963. S. 122.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.