Avro Vulcan

Avro Vulcan (od července 1963[1] Hawker Siddeley Vulcan[2]) byl těžký čtyřmotorový proudový bombardér s delta křídlem zkonstruovaný firmou Avro, který v Royal Air Force (RAF) sloužil v letech 1956 až 1984. Jednalo se o jeden ze tří bombardérů třídy V (tzv. V-bomber force), kam vedle typu Avro Vulcan patřily i stroje Handley Page Victor a Vickers Valiant. Z těchto tří bombardérů třídy V byl Vulkán považován za technicky nejpokročilejší, a proto dostával nejrizikovější úkoly. Bylo vyrobeno několik menších letadel, označených Avro 707, na kterých se testovaly a zdokonalovaly koncepce delta křídla.

Avro Vulcan
Vulcan B.2 v roce 1985
Určenístrategický bombardér
VýrobceAvro
Hawker Siddeley
Šéfkonstruktéršéfkonstruktér:
Roy Chadwick, CBE, FRSA, FRAeS;
Stuart Duncan Davies
První let30. srpna 1952
Zařazenozáří 1956
Vyřazenobřezen 1984 (Royal Air Force)
říjen 2015 (XH558)
CharakterVyřazen
UživatelRoyal Air Force
Výroba1956–1965
Vyrobeno kusů136 (včetně dvou prototypů)
VariantyAvro Atlantic
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První stroje Vulcan B.1 byly RAF dodány v roce 1956; dodávky vylepšeného Vulcanu B.2 začaly v roce 1960. B.2 měl výkonnější motory, větší křídlo, vylepšený elektrický systém a elektronická protiopatření (ECM); mnoho z nich bylo upraveno pro nesení střel Blue Steel. Po většinu studené války tvořil páteř britské letecké jaderné odstašující síly (V-force) a ačkoli byly Vulcany obvykle vyzbrojeny jadernými zbraněmi, byly schopné konvenčních bombardovacích úkolů, jako například během operace Black Buck za Falklandské války mezi Spojeným královstvím a Argentinou v roce 1982.

Vulcan neměl žádnou obrannou výzbroj a zpočátku spoléhal na vysokou rychlost ve velké výšce, aby se vyhnul zachycení. Elektronická protiopatření byla na verzi B.1 (označená B.1A) a B.2 používána od 60. let. V polovině 60. let došlo ke změně taktiky na lety v nízkých letových hladinách. V polovině sedmdesátých let bylo devět Vulcanů přizpůsobeno pro průzkumné námořní radarové operace a byly přeznačeny na verzi B.2 (MRR). V posledních letech služby bylo šest Vulcanů přestaveno letající tankery označené K.2.

Po vyřazení ze služby byl jeden Vulcan B.2 XH558, pojmenovaný The Spirit of Great Britain, udržovaný pro letecké show, zatímco dva další B.2, XL426 a XM655, byly udržovány ve stavu pro pojíždění a demonstrace na londýnském letišti Southend a na letišti Wellesbourne Mountford. Letoun B.2 XH558 naposledy letěl v říjnu 2015 a poté byl na letišti Doncaster udržován ve stavu schopném pojíždění.

Vznik a vývoj
Prototypy Vulcanů (VX777 vpředu, VX770 vzadu) se čtyřmi stroji Avro 707 ve Farnborough v září 1953.

Vznik typu Avro 698 lze vysledovat až ke specifikacím B.35/46 (35. požadavky zformulované roku 1946). Ty požadovaly stroj poháněný proudovými motory, schopný nést pumový náklad až 4536 kg, s maximální rychlostí alespoň 926 km/h, operačním dostupem 15 240 metrů a doletem 5560 km. Po tragické smrti šéfkonstruktéra Roy Chadwicka, CBE, FRAeS (* 30. dubna 1893, † 23. srpna 1947), převzal vedení konstrukce Stuart Duncan Davies (později CBE, bylo mu uděleno v květnu 1968; * 5. prosince 1906, † 22. ledna 1995).

Pro ověření aerodynamické koncepce firma postavila jednomotorový experimentální letoun Avro 707, poháněný motorem Rolls-Royce Derwent. Celkem vzniklo pět kusů (měly sériová čísla VX784, VX790, WD280, WZ736 a WZ744), ovšem praktický přínos posledních dvou exemplářů je přinejmenším poněkud sporný — vzlétly totiž až po záletu typu Avro 698 Vulcan.

Původně proponované motory Bristol Olympus nebyly včas k dispozici, takže první prototyp dostal čtyři motory Rolls-Royce Avon o statickém tahu 6500 lbf (28,91 kN).

Prototyp VX770 se poprvé dostal do vzduchu 30. srpna 1952, za řízením stroje byl šéfpilot firmy Wing Commander Roland John Falk, OBE, AFC & Bar. O pouhý týden později s ním Wg. Cdr. Falk na přehlídce SBAC (Society of British Aircraft Constructors, později tato zkratka dostává jiný význam, Society of British Aerospace Companies) ve Farnborough předvedl výkrut.

Výroba
Avro 698 Vulcan B.2, s/n XM607, je skutečný válečný veterán, zúčastnil se náletů během argentinsko-britské války o Falklandy v roce 1982. Dnes stojí u vstupu na stanici RAF Waddington.

Celkem byla objednána stavba 136 letounů Avro 698 Vulcan (včetně dvou prototypů), ve verzích Vulcan B.1 a Vulcan B.2 (45, resp. 89 strojů). Byla jim přidělena tato sériová čísla (dokončeno a zalétáno bylo jen 135 z nich):

  • VX770, VX777 (prototypy)

Vulcan B.1

  • XA889-XA913 (25 kusů)
  • XH475-XH483 (9)
  • XH497-XH506 (10)
  • XH532 (1)

Vulcan B.2

  • XH533-XH539 (7)
  • XH554-XH563 (10)
  • XJ780-XJ784 (5)
  • XJ823-XJ825 (3)
  • XL317-XL321 (5)
  • XL359-XL361 (3)
  • XL384-XL392 (9)
  • XL425-XL427 (3)
  • XL443-XL446 (4)
  • XM569-XM576 (8)
  • XM594-XM612 (19)
  • XM645-XM657 (13)

Hlavní technické údaje  

Avro Vulcan B.1
  • Posádka: 5
  • Rozpětí: 30,175 m
  • Délka: 29,591 m
  • Výška: 8,077 m
  • Nosná plocha: 330,177 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 37 144 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 77 110 kg
  • Pohonná jednotka: 4× proudový motor Bristol Olympus 101, 102 nebo 104 o tahu 48,93 kN

Výkony
  • Maximální rychlost: 1038,03 km/h, Mach 0.96
  • Cestovní rychlost: 977 km/h, Mach 0.86
  • Operační dostup: 16 764 m
  • Dolet: 4 828 km
  • Poměr tah/hmotnost: 0,31

Výzbroj
  • 21 × 1 000 lb (454 kg) konvenčních pum
  • 1 x jaderná puma Blue Danube
  • 1 x jaderná puma Violet Club 400 kt
  • 1 x americká jaderná puma Mark 5 (Project E)
  • 1 x jaderná puma Yellow Sun Mk.1 400 kt
  • 1 x termonukleární puma Yellow Sun Mk 2 1.1 Mt
  • 1 x jaderná puma Red Beard
  • 1 x padáková jaderná puma WE.177B

Porovnání variant
Varianty[3][4]
B.1 B.1A B.2 B.2 (MRR) K.2
Rozpětí 99 ft 5 in (30,30 m) 111 ft 0 in (33,83 m)
Délka 97 ft 1 in (29,59 m) 105 ft 6 in (32,16 m) [99 ft 11 in (30,45 m) bez sondy]
Výška 26 ft 6 in (8,08 m) 27 ft 1 in (8,26 m)
Nosná plocha 3 554 sq ft (330,2 m2)[5] 3 964 sq ft (368,3 m2)[5]
Maximální vzletová hmotnost 167 000 lb (76 000 kg)
185 000 lb (84 000 kg) (s přetížením)		 204 000 lb (93 000 kg)
Cestovní rychlost Mach 0,86
Maximální rychlost Mach 0,95 Mach 0,93
(Mach 0,92 s motory Olympus 301)		 Mach 0,93
 Neznámá
Dostup 55 000 ft (17 000 m)[5] 45 000 to 56 000 ft (14 000 to 17 000 m)[nb 1]
Elektrický systém 112V DC 115/200V AC 3 fáze 400 Hz
Pohotovostní elektrický
system		 Baterie APU, nouzově náporová turbína
Motory 4 × Bristol
Olympus 101, 102 nebo 104		 4 × Bristol
Olympus 104		 4 × Bristol Siddeley
Olympus řady 200, 301		 4 × Bristol Siddeley
Olympus řady 200
Kapacita paliva (hlavní) 9,280 gal (74,240 lb Letecký petrolej)[nb 2] 9,260 U.K. galls (74,080 lb leteckého petroleje)
Kapacita paliva (pumovnice) Žádná 0–1990 gal (15,920 lb leteckého petroleje) 1990 gal[nb 3]
(15,920 lb leteckého petroleje)		 2985 gal[nb 4]
(23,880 lb leteckého petroleje)
Poháněné ovládání letounu 1 x kormidlo (dvojité), 4 x výškové kormidlo, 4 x křidélko 1 x kormidlo (dvojité), 8 x elevon (řídící plocha)
Výzbroj 1 × volně padající jaderná puma nebo
21 × 1 000 lb (450 kg)
konvenční puma		 1 × střela Blue Steel nebo
1 × volně padající jaderná puma nebo
21 × 1 000 lb (450 kg)
konvenční puma
 Žádná

Odkazy

Poznámky
  1. Závisí na kyslíkovém vybavení. Žádné výškové omezení draku.
  2. Při specifické hmotnosti .8 (8lb/gal).
  3. 2 x 995 gal přídavné nádrže.
  4. 3 x 995 gal přídavné nádrže.

Reference
  1. "Hawker Siddeley Aviation Ltd." Flight, 29 August 1963, p. 342.
  2. Hawker Siddeley Vulcan B2 [online]. Trustees of the Royal Air Force Museum [cit. 2013-07-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-08. (anglicky)
  3. Pilot's Notes AP 4505-C PN
  4. Aircrew Manual AP 101B-1902-15
  5. Blackman 2007, p. 213.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.