Adenovirové infekce ptáků

Ptačí adenoviry (AAV) jsou všeobecně rozšířené, šíří se vertikálně i horizontálně, a ptáci jsou často jejich latentními nosiči i za přítomnosti protilátek. Význam AAV spočívá v tom, že:

• Jsou původci různých více či méně definovaných klinických a patologicko-anatomických syndromů (hepatitida, aplastická anémie, respirační poruchy, splenomegalie) a nemocí.
• Mohou jako sekundární kontaminanty ovlivňovat průběh jiných, zejména respiračních infekcí (infekční bronchitida, mykoplasmóza aj.).
• Je jim připisován negativní vliv na produkční ukazatele (hmotnostní přírůstky a snáška vajec).
• Vzhledem k jejich vertikálnímu způsobu přenosu mohou být zdrojem kontaminací kuřecích embryí a z nich připravovaných buněčných kultur, což nepříznivě ovlivňuje diagnostiku, případně i výrobu vakcín.

Ptačí adenoviry se v současnosti rozdělují podle jejich biologických vlastností na tři skupiny.

• První skupinu (AAV I.) představují tzv. konvenční adenoviry (rod Aviadenovirus), které se rozlišují podle druhu hostitele z kterého byly izolovány a podle sérotypu. Adenoviry této skupiny zahrnují slepičí adenoviry (fowl adenoviruses, FAV) s doposud známými 12 sérotypy (FAV 1-12), krůtí adenoviry (turkey adenoviruses, TAV) s 2-3 sérotypy, husí adenoviry (geese adenoviruses, GAV) s 3 sérotypy, jeden sérotyp u kachny pižmové, a případně další ptačí adenoviry blíže nedefinované. Viry této skupiny mají společný skupinový antigen. Význam konvenčních adenovirů pro drůbež není dostatečně definován, spíše přibývá důkazů o jejich sekundárním patogenním působení při jiných infekcích, např. infekční anémii a infekční burzitidě.

Vedle všeobecných a zpravidla subklinických infekcí se AAV I. klinicky manifestující relativně nejčastěji pod obrazem inkluzní hepatitidy. Slepičí adenovirus sérotypu 1 (FAV-1) je také původcem bronchitidy virginských křepelů. Od roku 1988 je v Asii a Americe diagnostikována tzv. „Angara disease“, projevující se u výkrmových kuřat zvýšenou mortalitou a nálezem hydroperikardu, hepatitidy, edému plic a nefritidou. Za původce je označován FAV-4. U papoušků jsou AAV infekce méně časté, popsány byly adenovirová folikulitida (u andulek a agapornisů), konjunktivitidy, pankreatitidy, hepatitidy a enteritidy; podobná je situace u pštrosů a holubů.

• Představitelem II. skupiny aviárních adenovirů (AAV II.) je virus hemoragické enteritidy krůt, totožný s původcem mramorované sleziny bažantů (MSD) a splenomegalie kuřat (AAS). Jejich skupinový antigen se liší od skupinového antigenu adenovirů I. skupiny. Taxonomická klasifikace virů této skupiny není úplně jasná.
• Mimo tyto skupiny má samostatné postavení hemaglutinující adenovirus ptačí salpingitidy (EDS '76), který sdílí skupinový antigen s I. skupinou adenovirů jen částečně. Adenoviry z II. podskupiny nebo typu EDS nebyly u běžců zatím prokázány. Pro tuto třetí skupinu je nově navrhováno zařazení do rodu Atadenovirus, společně s některými adenoviry skotu a ovcí.[1]

• JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – virové infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2002. 184 s. ISBN 80-7305-436-1.
• SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. Dostupné online. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky)
• MCFERRAN, J.B.; SMYTH, J.A. Avian adenoviruses. In: Rev. sci. tech. Off. int. Epiz.. 19. vyd. Paris: OIE, 2000. 589-601 s. (anglicky)