Avenue du Général-Michel-Bizot
Avenue du Général-Michel-Bizot je ulice v Paříži. Nachází se ve 12. obvodu. Avenue nese jméno generála Michela Bizota (1795–1855), který byl ředitelem Polytechnické školy a padl při obléhání Sevastopolu v Krymské válce. Byla po něm pojmenována též stanice metra.
| |||
---|---|---|---|
Ulice na podzim | |||
Umístění | |||
Stát | Francie | ||
Město | Paříž | ||
Obvod | 12. obvod | ||
Čtvrť | Picpus, Bel-Air | ||
Poloha | 48°50′7,8″ s. š., 2°24′7,2″ v. d. | ||
Začíná na | Rue de Charenton 48°49′56″ s. š., 2°23′51″ v. d. | ||
Končí na | Rue du Sahel 48°50′27″ s. š., 2°24′17″ v. d. | ||
Historie | |||
Denominace | 24. května 1916 | ||
Pojmenováno po | Michel Bizot | ||
Starší názvy | Rue de la Voûte du Cours Rue Michel-Bizot Rue du Général-Michel-Bizot | ||
Další údaje | |||
Typ | avenue | ||
Délka | 1155 m | ||
Šířka | 20 m | ||
PSČ | 75012 | ||
multimediální obsah na Commons | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Poloha
Ulice vede od křižovatky s Rue de Charenton a končí u Rue du Sahel. Ulice je orientována z jihu na sever. Směrem na sever pokračuje Avenue du Docteur-Arnold-Netter.
Historie
Ulice se poprvé objevuje kolem roku 1850 pod názvem Rue de la Voûte-du-Cours na katastrálních mapách města Saint-Mandé, tedy ještě před připojením území k Paříži v roce 1860. V roce 1862 bylo otevřeno prodloužení Avenue de Saint-Mandé až ke Cours de Vincennes a přejmenováno na Rue Michel-Bizot. V roce 1915 se název změnil na Rue du Général-Michel-Bizot a o rok později vyhláškou z 24. května na Avenue du Général-Michel-Bizot. V roce 1962 byla část mezi Rue du Sahel a Cours de Vincennes přejmenována na Avenue du Docteur-Arnold-Netter.
Významné stavby
- Hřbitov Bercy
- Coulée verte René-Dumont – vstup do parku na severním konci ulice
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avenue du Général-Michel-Bizot na francouzské Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Avenue du Général-Michel-Bizot na Wikimedia Commons
- (francouzsky) Ulice na stránkách města Paříže Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine