Austrocactus bertinii

Rod Austrocactus ustanovil v roce 1922 Britton a Rose. Austrocactus bertinii byl poprvé popsán v roce 1863 Celsem z rostlin nasbíraných kapitánem Bertinim jako Cereus bertinii. Většina botaniků dnes uznává druhy A. patagonicus a A. dusenii jako synonyma k A. bertinii, který je velice variabilní a za různých podmínek má velice odlišný habitus.

Vyskytuje se v Argentině na většině území Patagonie. Území výskytu začíná severně od Malargue až k pobřeží u Bahía Blanca a pokračuje podél pobřeží Atlantiku hluboko do vnitrozemí hluboce na jih, kde končí jen několik desítek kilometrů před Rio Gallegos.

Jedná se o největšího zástupce rodu Austrocactus. Stonky jsou vzpřímené, kyjovité a dosahují výšky 40 cm (v křovinách až k 80 cm) a šířky 10 cm. Temně zelených žeber je 10–12 a jsou rozpadlá na hrbolky. Středové trny jsou 4, mohou být až 6 cm dlouhé a podle intenzity osvětlení jsou háčkovité (rostliny ve stínu) nebo rovné. Okrajových trnů je přibližně 15 o délce kolem 1 cm. Květy mají mnoho odstínů růžové, od světlné až téměř bílé, po nažloutlou nebo téměř do červena. Blizna je vždy tmavě fialová. Plody jsou soudkovité, tmavě zelené bobule, jemně ochmýřené s množstvím štětin, uvnitř suché. V plodu je 80–150 tmavě šedohnědých semen o rozměrech 2x2x1 mm.

Ve sbírkách není moc zastoupený a mnohdy je označen synonymy. Klima v Patagonii je velice mírné, léta jsou na naše poměry poměrně chladná a zimy jsou naopak mírné (dle klimatických záznamů nedochází k poklesům pod -17 °C)[2]. Jedná se o poměrně dost mrazuvzdorný druh, k přežití naší zimy to ale patrně nestačí. Dosti často je ovšem pěstován v nevytápěných sklenících, které v zimě chrání před vlhkostí a nejsilnějšími mrazy. Existuje možnost, že by některé klony mohly snést i zimu v ČR, ale tato varianta ještě není dostatečně otestovaná.

Pěstování je podobné jako u většiny kaktusů, v létě potřebují mnoho slunce a vodu, zaléváme od jara (březen/duben) až do podzimu (září) jednou za 1–2 týdny. Pěstujeme v minerální půdě (půdy s obsahem humusu nejsou vhodné). V zimě nezaléváme a zimujeme za nízkých teplot pod 10 °C, kdy nerostou a mohou být uskladněny ve stínu.