Aulus Gellius

Gelliovo jediné rozsáhlé dílo, které začal psát za „dlouhých attických nocí“ a dokončil patrně v Římě, je určeno jako poučná četba pro jeho děti. Zachycuje pestrou směs nijak neuspořádaných příběhů, anekdot a poučných textů, často přesných citátů ze starších latinských i řeckých autorů s vlastními komentáři. Dílo má dvacet knih, které se kromě osmé knihy téměř úplně zachovaly. Tématem jsou hlavně poměry a události ze starší římské doby ještě před vznikem císařství. Gellius cituje přes 270 autorů, nejčastěji Varrona, dále je zde zastoupen Cato starší, Statius, Suetonius, Plinius starší, z řeckých hlavně Aristotelés a Plútarchos, kteří jsou někdy citováni řecky.

Kniha byla a je nenahraditelným zdrojem vědomostí o starší historii, o společnosti, právu a obyčejích starověkých společností. Poměrně věrně obráží i atmosféru římských salonů vzdělaných lidí 2. století, kteří uměli řecky a rádi se tím pochlubili. Četli ji a využívali autoři jako Macrobius, Jan ze Salisbury, Erasmus Rotterdamský, Michel de Montaigne, Jan Ámos Komenský a všichni badatelé o antické společnosti, kteří zde dnes nacházejí zejména cenné údaje o starověké každodennosti.