Augusto Avancini

Pocházel ze středostavovské italské rodiny. Jeho otec byl notářem.[1] Dětství strávil v Levico Terme, později se přestěhoval do Trenta, kde začal studovat. Studia ale musel roku 1883 z finančních důvodů ukončit. Nastoupil jako úředník do obchodu.[2] Augusto se od roku 1894 zapojil do socialistického hnutí mezi etnickými Italy v Tyrolsku.[3] Patřil mezi zakladatele Socialistické strany (Partito socialista trentino).[2]

V roce 1902 a 1904 byl zvolen do obecní rady v Trentu. Spolupracoval s italským sociálním demokratem Cesarem Battistim.[3]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Tyrolsko 06.[4] Po volbách roku 1907 byl uváděn coby člen klubu Skupina italských sociálních demokratů.[4] Ve volbách do Říšské rady roku 1911 nekandidoval, aby místo něj do parlamentu mohl zasednout Cesare Battisti.[2]

Za první světové války žil v Bregenzu. Byl zatčen a souzen v Innsbrucku. Byl vykázán do dolnorakouského města Groß-Siegharts, kde setrval do července 1916. Později během války poskytoval zpravodajské vojenské informace italské armádě. Když důkazy o jeho výzvědné činnosti byly objeveny rakousko-uherskou armádou při průniku do Udine, byl odsouzen na deset měsíců.[2] Znovu byl zatčen v lednu 1918. Na svobodu byl propuštěn 3. listopadu 1918.[3]

Po válce se vrátil do Tyrolska, ale stáhl se z politického života. Zasáhl ho rozkol v řadách socialistů v Tyrolsku mezi reformisty a stoupenci revoluční levice.[2]