Augsburský říšský sněm

Augšpurský říšský sněm je řada zasedání říšského sněmu Svaté říše římské, která se konala v německém Augšpurku. Těchto zasedání se konalo mnoho, nejznámější z nich však proběhla během reformace a následných náboženských válek mezi katolickým císařem Karlem V. a protestantským šmalkaldským spolkem na počátku 16. století.

Čtení Augsburského vyznání císařem Karlem V. na sněmu v Augsburku, 1530

Zasedání z roku 1530 se pokusilo o zklidnění sílícího napětí kvůli protestantismu, zvláště kvůli obavám z narůstající osmanské hrozby. Osmanům vedených Sulejmanem I. se roku 1529 téměř podařilo zmocnit se Vídně a Karel V. usiloval o spojení křesťanstva proti této síle. Po vydání Wormského ediktu bylo odsouzeno luteránství, ale kolem roku 1520 se začínají objevovat problémy s uplatňováním práva, neboť války Karla V. proti Francii a povinnosti ve zbytku jeho říše jej odváděly od náboženských problémů v Německu. Nicméně v roce 1529 podepsal úspěšnou mírovou dohodu s Francií. Teprve po tomto úspěchu se Karel zaměřil na potírání německého náboženství, které považoval za kacířské.[1] To dalo vzniknout Augšpurskému vyznání, ústřednímu dokumentu luteránství, jež bylo předloženo císaři Karlovi V.

Po svém vítězství nad Šmalkaldskou aliancí, svolal Karel V. v letech 1547/48 (geharnischter Reichstag – “sněm v brnění”), kde bylo vyhlášeno Augsburské Interim. Tento pokus o upřednostnění katolictví však byl odmítnut mnoha knížaty. Uvolnění náboženského napětí bylo dosaženo teprve na zasedání v roce 1555, kde byl uzavřen augsburský mír. Dohoda uznala augsburské vyznání a přijala pravidlo cuius regio, eius religio, jež opravňovalo každého knížete, aby se svobodně rozhodl pro své vyznání.

Výnosy tridentského koncilu z roku 1566 byly uznány v Itálii, Portugalsku, Polsku a katolickými knížaty v Německu právě na sněmu v Augsburku.