Auge (řecká mytologie)

Auge (řecky Αύγη nebo starořecky Αὔγη Aúge) je v řecké mytologii dcerou krále Aleose [2] a jeho neteře Neairy. Byla sestrou Kéfea a Lykurga.[2] Prostřednictvím Herakla se stala matkou Telefose.

Auge
Heracles a Auge, dcera krále Aleuse. Bronz ca. 340 před Kristem. Národní archeologické muzeum v Athénách.
ChoťTeutras
Partner(ka)Héraklés
DětiTelefos
RodičeAleos a Neaira
PříbuzníLykourgos[1] (sourozenec)
Eurypylos (syn Télefa), Kyparissos, Tarchon a Tyrrhenus (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mytologie

Aleos učinil svou dceru Auge kněžkou ve chrámu bohyně Athény v Tegea, aby bylo zachováno její panenství. Věštírna v Delfách mu totiž prorokovala, že oba jeho synové zahynou a to rukou syna jeho dcery Auge.

Aleos věřil, že o jeho dceru bude ve chrámu bohyně Athény dobře postaráno. Současně vyhrožoval, že ji zabije, pokud poruší svůj slib cudnosti. Když ale Heraklés, který tudy cestoval a byl v Athénském chrámu Aleosem pohostinně přijat, spatřil Augu jak u pramene chrámu pere své šaty, omámen vínem ji znásilnil.

Král Teutras nachází Auge na břehu moře. (Pergamonský oltář)

Auge otěhotněla, dítě porodila tajně a ukryla je ve chrámu. Tím však vzbudila v bohyni Athéně nelibost a ta na město seslala hladomor a mor. Aleos špatný skutek své dcery objevil a odtáhl ji na agoru. Auge jej sice ujišťovala o své nevině, ale otec jí neuvěřil. Neměl však odvahu ji zabít a proto ji předal sousednímu králi Naupliovi, který ji měl utopit. Ten ji i s dítětem zavřel do truhly a ponechal na širém moři. Truhlu pak moře vyplavilo na břehu v Mýsii, kde ji nalezl král Teutras a vzal si Auge za ženu.

Podle jiného příběhu byla Auge Teutrem adoptována. V této verzi ságy se téměř stala manželkou svého vlastního syna Telefa. Ten byl odložen na hoře Parthenos (nebo se tam Auge teprve narodil), byl kojen laní a vychováván pastýři. Když se později ptal věštírny v Delfách, kdo byli jeho rodiče, byl poslán do Mysie. Tam on a jeho věrný společník Parthenopaios zabili Argonauta Idáse, nepřítele Teutra. Za to mu Teutras dal Auge za manželku. Auge, věrná Héraklovi, si však do manželského lože vzala  meč a chtěla Telefa zabít. Aby tomu bohové zabránili, poslali velkého hada, který náhle ležel mezi nimi. Auge leknutím upustila meč a přiznala svůj záměr. Telefos ji proto sám chtěl zabít, Auge však na pomoc volala Herakla a Telefos poznal, že je to jeho matka. Byl Heraklovi velmi podobný. Padli si navzájem do náruče a vrátili se do své vlasti s požehnáním Teutra.

Hrob Auge má být v Pergamonu na břehu řeky Kaikos.[3]

Rodokmen
                       
  Zeus Kallisto  
       
       
  Arkas (král Arkadii)  
     
     
  Azan Elatos (král Kyllene)   Afejdas (král Tegei)
     
               
Kajneus Kyllen Stymfalos    
  Ajpytos Ischys Pereus  
     
       
  Neajra Aleos (král Tegei)   Steneboja

(królowa Tirynsu)

   
       
     
  Auge Kefeus Likurg



Auge v literatuře

Auge byla titulní postavou nezachované tragédie Euripida. Příběh znásilnění panny během noční hostiny opilým nápadníkem, který jí zanechal svůj prsten, později použil Menandros ve své komedii Epitrépontes (Sudiči).[4]

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Auge (Tochter des Aleos) na německé Wikipedii a Auge (córka Aleosa) na polské Wikipedii.

  1. Lycurgus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  2. Pausanias, Cesty po Řecku 8, 4, 8.
  3. Pausanias, Cesty po Řecku 8, 4, 9.
  4. Menander 1982, s. 254.

Literatura
  • Adolf Schirmer: Auge 1. Ve: Wilhelm Heinrich Roscher (vyd.): Ausführliches Lexikon der griechischen und römischen Mythologie. Svazek 1,1, Lipsko 1886, S. 729–731.
  • Konrad Wernicke: Auge 2. Ve: Paulys Realencyclopädie der classischen Altertumswissenschaft. Svazek II,2, Stuttgart 1896, S. 2300–2306.
  • Christa Bauchhenß-Thüriedl: Auge. Ve: Lexicon Iconographicum Mythologiae Classicae. Svazek III, Curich/Mnichov 1986, S. 45–51.
  • Ruth Harder: Auge 2. Ve: Der Neue Pauly. Svazek 2, Metzler, Stuttgart 1997, ISBN 3-476-01472-X, S. 276.
  • Robert Graves: Mity greckie. Varšava: Státní vědecké vydavatelství („Państwowe Wydawnictwo Naukowe"), 1974.
  • Pierre Grimal: Słownik mitologii greckiej i rzymskiej. Wrocław: Národní knihovna Ossolinských („Zakład Narodowy im. Ossolińskich"), 1987. ISBN 83-04-01069-0.
  • Menander: Wybór komedii i fragmentów. Wrocław: Národní knihovna Ossolinských („Zakład Narodowy im. Ossolińskich"), 1982, seria: Biblioteka Narodowa, Seria 2 nr 203. ISBN 83-7316-826-5.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.