Atum
Atum (možno číst také jako Item, Tem nebo Temu; význam jména není zcela jasný, snad „Úplný“ nebo „Neexistující“,[1] je překládáno také jako „Veškerenstvo“ nebo „Nerozlišené“,[2] případně „Všechno“ nebo „Nic“, obecně jej „lze spojovat s motivy úplnosti, dokončení, ale také dokonání a neexistence“[3]) je zpravidla antropomorfní staroegyptský bůh.
Atum varianty hieroglyfického zápisu | ||||
---|---|---|---|---|
Kult
Atum byl uctívaný ve starobylém náboženském centru v Iunu. Zde byl v rámci kosmologicko-kosmogonické nauky o Devateru bohů pokládán za praboha a za Stvořitele ostatních bohů a všeho existujícího; v tomto svém aspektu v rámci královské ideologie vystupuje v roli mytického předka panovníka. Nejpozději od Staré říše byl chápán jako zosobnění Slunce a stal se jedním z hlavních reprezentantů slunečního kultu. V synkretickém pojetí mohl představovat odpolední slunce, zatímco Re zosobňoval polední a Cheprer ranní fázi jeho cesty po obloze.
Zplození bohů
Podle dochovaných starověkých egyptských textů zplodil Atum své první potomky, bohy Šu a Tefnut, pomocí masturbace[4][5]. Tento příběh je zaznamenán také v Textech Pyramid (například kouzlo 527[6]).
Odkazy
Reference
- VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri, 2007. 528 s. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 128.
- FORMAN, Werner; QUIRKE, Stephen. Posmrtný život na Nilu. Překlad Ladislav Bareš. London: Opus Publishing, 1996. 8 s.
- JANÁK, Jiří. Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta. Praha: Libri, 2005. 220 s. ISBN 80-7277-235-X. S. 35n.
- V originále "The knowing of evolutions of Ra and overthrowing Apep". http://www.sacred-texts.com/egy/leg/leg04.htm.
- 1. verze stvoření http://www.sacred-texts.com/egy/leg/leg13.htm a druhá verze stvoření http://www.sacred-texts.com/egy/leg/leg14.htm
- Pyramidové texty, kouzlo 527 http://www.sacred-texts.com/egy/pyt/pyt28.htm