Ateliér (Gustave Courbet)

Detail prostřední části obrazu, uprostřed sedí Courbet a maluje krajinomalbu

Uprostřed obrazu se vyjímá sám Courbet při práci na krajinomalbě, což dokazuje to, že by realistou – krajinomalba totiž zachycuje obyčejný život, nezabývá se jen portréty či náboženskými tématy. Za ním stojí realisticky namalovaná polonahá žena, která reprezentuje jakousi Courbetovu múzu a inspiraci stojící vždy při něm. Podle látek na zemi je zjevné, že její tělo se postupně odkrývá. To se dá přirovnat k odkrývání pravdy, praktikované v realismu. Před nimi se nachází malý kluk, který vzhlíží k Courbetovi. To symbolizuje, že jeho styl je inovativní, nechce ustrnout u starých tradic a líbí se mladým. Zároveň Courbet chce, aby se lidé koukali na svět stejně jako děti – nevinně a bez předsudků.

Detail pravé části obrazu, kde se nachází přátelé Courbeta

Na pravé straně obrazu Courbet dle svých slov umístil „přátele a milovníky světa umění” – lidi, především umělce z různých sociálních i intelektuálních vrstev se kterými se Courbet přátelil.

Druhý člověk napravo od múzy je Alfred Bruyas, patron a mecenáš Courbeta i dalších umělců, nalevo od něj je politický teoretik, typograf a socialista Pierre-Joseph Proudhon. Úplně napravo čte knihu poet a kritik Charles Baudelaire. Kromě Baudelaireho sedí v pravé části obrazu také žurnalista a spisovatel Champfleury, jenž napsal esej o realismu. Na pozadí je několik cizích návštěvníků. Mezi ně patří líbající se pár reprezentující univerzálnost lásky, ostatní návštěvníci reprezentují světovost. V této části obrazu také leží na zemi kreslící si dítě, které je symbolem lidského a přírodního přístupu k umění bez jakékoliv akademičnosti, který realismus přinášel.

Detail levé části obrazu

Levá část obrazu zobrazuje lidi, kteří ve svém těžkém životě hledají úkryt v materialismu, vášních či víře – tedy většina obyvatelstva tehdejšího světa, lidé žijící „všední” život. Courbet tuto stranu popsal jako „svět obyčejného života, tedy lid, bídu, chudobu, bohatství, vykořisťované i jejich vykořisťovatele”. Více než konkrétní osoby se zde nacházejí symboly.

Napravo u země je schoulená chudá irská žena s dítětem v náručí, symbol lidské krize. Nad ní je lebka, symbol „memento mori” z historie malířství, jde o mravní zásadu, připomínku smrti. Nad lebkou je neživá figura (model), typický doplněk malířského ateliéru, v póze krucifixu. Symbolizuje tak náboženské malířství. Nachází se zde i několik historiky potvrzených postav. Úplně nalevo je muž označován jako „žid” a politik, Achille Fould, symbolizující slepost náboženství. Nalevo sedí Émile de Girandin, novinový podnikatel, který byl pro Courbeta symbolem lakoty a nenasytnosti. Sedící muž (čtvrtá postava zleva) na popředí je francouzský císař Napoleon III. v roli pytláka, Courbet jeho způsob vlády a diktátorství totiž kritizoval. Nachází se zde také prostitutka, značící morální úpadek společnosti. Na zemi se válí klobouk, dýka a kytara – tyto předměty lže považovat za symboly romantismu.