Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System

Dopady planetek od pradávna formovaly povrch Země. Dokonce i vznik Měsíce je dnes vysvětlován obří srážkou vznikající Země s tělesem o velikosti asi dnešního Marsu. Také původ vody na Zemi bývá nejčastěji vysvětlován dopady planetek a komet v dávné minulosti. Dopady planetek měly také vliv na vývoj života na Zemi a velká vymírání druhů, kdy nejznámější je asi dopad planetky v oblasti dnešního Mexika (Chicxulub) před 65 miliony let, který je rozhraním mezi obdobím druhohor a třetihor (vymírání na konci křídy).[3] Před 37 miliony let dopadla na Zemi planetka, která vyhloubila kráter Mistastin (dnes jezero na poloostrově Labrador). V místě dopadu dosáhla teplota hodnoty nejméně 2 370 °C, což je nejvyšší známá teplota, které bylo přirozenou cestou na povrchu Země dosaženo.[4]

V dějinách lidstva byly zaznamenány stovky dopadů těles (v mnoha případech explodujících bolidů), z nichž jen malá část způsobila zranění, nebo jiné nebezpečné jevy.[5] Kamenné planetky o průměru 4 metry vstupují do atmosféry Země přibližně jednou za rok.[6] Asteroidy o průměru 7 metrů pak asi jednou za 5 let. Takto velká tělesa při dopadu uvolní přibližně tolik energie, jako výbuch atomové bomby v Hirošimě (přibližně 16 kilotun TNT), z toho asi třetina (5 kilotun) je přeměněna na tlakovou vlnu.[6] Tyto relativně malé planetky většinou explodují vysoko v atmosféře a většina jejich hmoty se přitom vypaří.[7] Odhaduje se, že planetky o průměru 20 metrů zasáhnou Zemi asi dvakrát za století. Nejznámějším takovým případem je tunguzská událost, kdy Zemi zasáhl asi 50 metrový asteroid, a zničeno bylo tisíce kilometrů čtverečných lesa. Štěstím bylo, že tato událost se stala v prakticky neobydlené části sibiřské tajgy v odlehlé části Ruska. Pokud by ke stejné události došlo nad obydlenými oblastmi, šlo by o velkou, i když lokální, katastrofu.[8] V historii známe pouze jedinou událost, Čeljabinský meteor v roce 2013, kdy došlo k většímu počtu zranění a jedná se také o nejlépe zdokumentovanou událost v historii. Možná ještě větší následky měl dopad tělesa v roce 1490 v oblasti Ch'ing-yang v Číně, ale tento případ je velmi špatně dokumentován.

Je zřejmé, že v budoucnu nastanou menší události, s vlivem na menší oblasti Země, než globální katastrofy. Fyzik Stephen Hawking ve své poslední knize z roku 2018, Brief Answers to the Big Questions, označil srážku s velkou planetkou za největší nebezpečí pro naši planetu.[9][10][11] V dubnu 2018 sdělila organizace B612 Foundation: „Jsme si stoprocentně jisti, že budeme zasaženi planetkou s ničivými účinky, ale bohužel si nejsme stoprocentně jisti, kdy se tak stane“.[12][13] V červnu 2018 americký National Science and Technology Council upozornil, že USA nejsou připraveny na dopad planetky a vypracoval proto plán a strategii, jak být připraveni (National Near-Earth Object Preparedness Strategy Action Plan Archivováno 17. 12. 2019 na Wayback Machine).[14][15][16][17][18]

Větší planetky mohou být detekovány, a umíme určit jejich dráhu, již velmi daleko od Země. Hlavní zásluhy patří projektu Spaceguard, který s mandátem Kongresu USA od roku 2005[19] katalogizuje na tisíce blízkozemních těles s průměrem nad 1 km. K roku 2017 bylo známo již 97 % z nich.[20] Pro tělesa o velikosti 140 metrů jsme asi tak v jedné třetině a pokračujeme pouze pomalu vpřed. Dobrou zprávou je, že pro tato známá tělesa dokážeme předpovídat riziko srážky na desetiletí dopředu a můžeme tak tyto planetky odklonit z kolizní dráhy. Jsme tedy relativně dobře chráněni před globální katastrofou způsobenou tělesy nad 1 km, ale relativně špatně před lokálními událostmi.

Tělesa s velikostí pod 150 metrů tedy nezpůsobí celosvětovou katastrofu (alespoň ne přímo), ale stále jsou obrovským problémem pro určité malé území, kam dopadnou. Je jich však mnohem více a mohou být detekována, až když se značně přiblíží k Zemi. V mnoha případech se tak děje až když se blíží jejich průlet kolem Země, nebo dokonce až když už nastal a ony se od Země vzdalují. Taková tělesa tedy vyžadují naši velkou pozornost a musíme se snažit je objevit s alespoň týdenním předstihem. Bohužel podle expertů dnes víme, že přípravy mise, která by planetku odklonila z kolizního kurzu, by trvaly nejméně pět roků.[21] Můžeme to sice urychlit, pokud takovou misi předpřipravíme, ale bude vyžadovat dalších několik roků, než taková sonda vůbec k planetce dorazí a odkloní ji alespoň o průměr Země z kolizní dráhy.

První část Asteroid Terrestrial-impact asi není třeba moc rozebírat, odkazuje na planetky, které by mohly dopadnout na Zemi a v českém prostředí hovoříme o tzv. potenciálně nebezpečných planetkách (PHA). Část názvu Last Alert připomíná, že ATLAS objeví malé planetky sice příliš pozdě, abychom je mohli odklonit z kolizního kurzu, ale snad alespoň dny nebo týdny před samotným dopadem na Zemi, tak abychom mohli danou oblast na dopad připravit nebo evakuovat.[22] Například při dopadu 17m planetky poblíž ruského Čeljabinsku v roce 2013 způsobilo většinu škod ve výši více než 1 miliardy rublů[23] a 1500 zraněných[24] vysypání skleněných výplní oken způsobené rázovou vlnou.[25] Už v případě varování jen několik hodin předem mohly být tyto následky výrazně sníženy (například lidé mohli otevřít okna a opustit rizikové prostory).

Projekt ATLAS vznikl na Havajské univerzitě za pomoci příspěvku NASA ve výši 5 milionů USD.[26] První přístroj byl spuštěn do provozu koncem roku 2015 a druhý v květnu 2017. V červnu 2017 byly vyměněny Schmidtovy korekční desky obou dalekohledů, čímž se výrazně zlepšila kresba přístroje (blízko k teoretické rozlišovací schopnosti) a zvýšila se citlivost o jednu magnitudu.[27] V srpnu 2018 schválila NASA příspěvek ve výši 3,8 milionu dolarů na vybudování dvou dalekohledů na jižní polokouli. Jeden bude umístěn na Jihoafrické astronomické observatoři,[28][29] a druhý s největší pravděpodobností v Chile. Toto rozmístění umožní pozorovat také jižní hvězdnou oblohu, mnohem větší pokrytí v čase a také lepší možnosti eliminovat špatné počasí na některém z míst. Větší vzdálenost mezi observatořemi je důležitá i pro možnost využít paralaxu k určení dráhy objektu.[30] V budoucnu se předpokládá, že ATLAS bude tvořen osmi dalekohledy, které umožní plné pokrytí oblohy 24 hodin denně.

V případě, že planetka není příliš úlově blízko Slunci (což je v současnosti obecně největší problém brzké detekce nebezpečných těles), a díky umístění observatoří nedaleko rovníku, dokáže tato automatická přehlídka poskytnout asi týdenní varování před planetkami o velikosti nad 45 metrů a třítýdenní pro planetky nad 120 metrů.[26] Pro srovnání, Čeljabinský meteor v únoru 2013 měl velikost asi 17 metrů. Navíc jeho směr příletu byl právě jakoby od Slunce[31] a tak by nás před ním nevarovala ani přehlídka oblohy typu ATLAS. Naštěstí, pokud by podobná planetka přiletěla z jiného směru oblohy, který spadá do soumrakové až noční oblohy, potom bychom mohli být varováni minimálně s denním předstihem. [32]

Protože ATLAS umí identifikovat jakékoli relativně slabé objekty proměnlivé povahy nebo polohy, jsou jím pozorovány i proměnné hvězdy,[33] supernovy,[26] běžné asteroidy, komety a trpasličí planety.

• 2018 AH, největší asteroid (asi 100 m), který proletěl blízko kolem Země (297 000 km, blíže, než Měsíc) od roku 1971 dne 2. 1. 2018.
• A10bMLz, neznámý objekt kosmického smetí, známý jako „prázdný sáček na odpad“ (empty trash bag object), objevený 25. 1. 2019.
• 2019 MO, přibližně 4m planetka, která explodovala jako bolid nad Karibským mořem jižně od Portorika v červnu 2019
• C/2019 Y4 (ATLAS), kometa, která se může v květnu 2020 stát nejjasnější kometou posledních roků až desetiletí.