Asistovaná sebevražda

V Česku je pro asistujícího trestná jako účast na sebevraždě podle § 144 trestního zákoníku (sazba podle odst. 1 činí až 3 roky), a to i ve stádiu pokusu, sebevražda sama o sobě však trestná není. Usmrcení člověka na jeho žádost (eutanazie) se však trestá jako vražda podle § 140 odst. 1[1] sazbou od 10 do 18 let.

K obecné dekriminalizaci asistence při sebevraždě došlo na základě článku 115 trestního zákoníku přijatého v roce 1942, kde je stanoveno, že nabádání k sebevraždě a asistence při ní jsou trestnými pouze v případě zištných motivů takto konající osoby a takové jednání je penalizováno odnětím svobody maximálně na 5 let, nebo peněžitým trestem.[2] Jakákoliv pomoc při sebevraždě je tedy legální, pokud není motivována osobním prospěchem ze smrti dotčeného. Majitel kliniky nabízející asistovanou sebevraždu je však opakovaně podezírán ze střetu zájmů.

Pozice osoby asistující při sebevraždě může být limitována některými dalšími předpisy, například u lékařů normami upravujícími profesní etiku, což ale nebrání tomu, aby lékaři dodali látku způsobující smrt. Nejběžnější metodou provedení asistované sebevraždy ve Švýcarsku je požití rozpuštěného pentobarbitalu.

V kantonu Curych proběhl 15. května 2011 plebiscit v němž voliči hlasovali o dvou návrzích na změnu právní úpravy asistované sebevraždy v kantonu Curych, v prvním šlo o úplný zákaz asistované sebevraždy v kantonu Curych a ve druhém o zákaz poskytování pomoci se sebevraždou cizím státním příslušníkům. Oba návrhy voliči drtivě zamítli, první většinou 85 % hlasů a druhý většinou 78 % hlasů.[3][4][5][6]

Státy, v nichž je asistovaná sebevražda legální.

• Belgie
• Lucembursko
• Německo
• Nizozemsko
• Švýcarsko
• 8 států USA – Oregon, Washington, Vermont, Montana, Havaj, Washington, D.C., Colorado, Kalifornie