Ashraf os-Saltaneh

Ezzat Malek Khanoum[1][2] se narodila v Kermánšáhu v Íránu v roce 1863.[3] Její otec byl Emamqoli Mirza Emaddollah, guvernér západního Íránu, který byl synem Mohammada Aliho Mirzy Dowlatshaha.[4] Byla pravnučkou Fáta Alího Šáha, druhého íránského císaře.[1] V roce 1871 se stala druhou manželkou Mohammada Hasana Chána E'temad os-Saltaneha[5] a přestěhovali se spolu do Teheránu.[3] Její manžel byl vysoce postaveným členem dvora a sloužil jako osobní tlumočník a překladatel šáha Nasira ad-Dín Šáha a poté, co v roce 1887 získal titul E'temad os-Saltaneh[1], byla jeho manželka obecně známá jako Ashraf os-Saltaneh.[4]

Ashraf os-Saltaneh dostala typické vzdělání pro členy královského harému, kteří se učili vaření a šití. Studovala také historii a medicínu, vzdala se obvyklých ženských předmětů poezie a hudby a skvěle hrála vrhcáby a šachy. Její manžel ji navíc učil francouzsky a její bratr Soltan Mohammad Mirza ji učil fotografovat.[6] Byla přítelkyní šáha i jeho nejdůležitější manželky Anis od-Dowleh.[7][8]

Ashraf os-Saltaneh byla povýšená, pyšná a sebevědomá[5] a konfrontační, dokonce i k členům královské rodiny.[7] Její synovec Yaman al-Dowleh ji popsal jako ženu mužnou, netypickou představitelku svého pohlaví.[7][2] Její původ jí poskytoval spojení v královském harému, což jí umožňovalo přístup k dvorním „drbům a intrikám“, informacím, které byly pro jejího manžela životně důležité při orientaci v politických bojích, a moci, za kterou mohl svým jménem žádat u dvora. Stala se spolehlivou důvěrnicí a stratégem pro E'temad os-Saltaneh.[5]

Protože Ashraf os-Saltaneh nemohla mít děti, tolerovala vztahy svého manžela s prostitutkami, služebníky a mladými chlapci, pokud nedojde k těhotenství. Věděla, že potomstvo může vést ke snížení její moci povýšením služebníka na vyšší místo v domácnosti, a proto vyžadovala, aby její manžel podrobně popisoval všechna jeho setkání. Ty byly zaznamenány v jeho deníku a navzdory skutečnosti, že E'temad os-Saltaneh zplodil dítě se svou první manželkou, opakovaně v deníku uváděl, že je impotentní, ve snaze uklidnit svou ženu.[5] V době, kdy byly ženy odděleny od společnosti a podřízeny svým manželům, mělo ženské pohlaví Ashraf os-Saltaneh minimální dopad na její život, což jí umožnilo jednat nezávisle.[5]

S fotografií seznámil Ashraf os-Saltaneh její synovec Yaman al-Dowleh.[2][9] V době, kdy zákon zakazoval ženám a mužům jakýkoli kontakt mimo rodinu, přesto pořídila také několik fotografií žen.[10] Fotografie žen až na několik výjimek spíše pořizovali zahraniční fotografové a ženy u dvora.[11] Některé z jejích fotografií byly pořízeny uvnitř dvora, pořídila také známou fotografii Nasera al-Dína Šáha. Další fotografie, které vytvořila, byly zahrnuty do deníku jejího manžela. Ashraf os-Saltaneh je všeobecně uznávána jako první fotografka v Íránu[12][13] a následovaly ji její sestry Azra a Fatemeh, které také fotografovaly u dvora[12] a slečna Haddad, která fotografovala veřejnost na náměstí Shahpour.[13]

E'temad os-Saltaneh si vedl podrobný deník o životě u dvora a Ashraf os-Saltaneh byla jedním z mála lidí, kteří k jeho soukromým poznámkám měli přístup. Čas od času jí diktoval události dne a ona za něj dělala denní záznamy.[14] Saiyed Farid Ghasemi, známý historik se zaměřením na íránský žurnalismus, označil Ashraf os-Saltaneh jako první novinářku v zemi a také první fotografku. Stalo se to hned poté, co objevil devět článků, které publikovala ve spolupráci s E'temadem os-Saltanehem, zatímco její manžel sloužil jako tiskový mluvčí Íránu.[12] Když její manžel v dubnu 1896 zemřel, zanechal své dokumenty šáhovi, ale když byl o měsíc později zavražděn Naser al-Din Shah Kadžár, Ashraf os-Saltaneh požádala o vrácení deníku.[15] Ashraf os-Saltaneh se znovu vdala, vzala si Saiyeda Arabia Nayebetulya a přestěhovala se do Mašhadu.[9] V roce 1903 jí nový Šáh Muzaffaruddín vrátil deník, který u ní zůstal až do její smrti.[15]

Ashraf os-Saltaneh zemřela v roce 1914 v Mašhadu a byla pohřbena v mauzoleu v Dara al-Sidah.[9] Deník svého prvního manžela uložila do knihovny svatyně imáma Rezy v Mašhadu. V roce 1966 byl deník publikován. Deník, který poskytoval informace nejen o kulturním a politickém životě Íránu v 19. století[5], ale také intimní nahlédnutí do „života a osobnosti vládce – Nasera od-Din Shaha“.[15] Osm let od smrti fotografky sepsal její životopis sultán Ahmad Dowlatshāhi Yamin-od-Dowle.[3]

• 
  Princezna Anis al-Dawla a její dvůr, pravděpodobně fotografovala Ashraf os-Saltaneh, 1870–1880
• 
  Princezna Fakhr-ol-Dowleh a její sestra Forouq-ol-Dowleh dcery Nasser al-Din Šáha Kadžára, fotografoval pravděpodobně Násir ad-Dín Šáh
• 
  Kadžárská kurtizána kouří vodní dýmku, fotografie ruského fotografa Antona Sevrjugina, asi 1900
• 
  Princezna Beygom Khanoum Kadžár
• 
  Žena šlechtického původu na kole, dynastie Kadžárovců
• 
  Íránská žena, dynastie Kadžárovců
• 
  Íránská žena, dynastie Kadžárovců