Artur Fischer

Artur Fischer se narodil jako nejstarší syn v rodině krejčího Georga a Pauliny Fischerových. V letech 1930 až 1933 navštěvoval reálku v Dornstettenu. Poté se vyučil stavebním zámečníkem[2] u zámečnického mistra Wilhelma Müssiga ve Stuttgartu.[3] Z Hitlerjugend vystoupil.[2] Jeho přáním při nástupu vojenské služby bylo stát se letcem nebo alespoň důstojníkem, ale díky tomu, že nosil brýle a také kvůli chybějící maturitě se mu tento sen nevyplmnil. Místo toho sloužil jako letecký mechanik u Jagdgeschwader 52.[4] S touto jednotkou se účastnil bitvy u Stalingradu. Z obklíčeného „kotle“ podle vlastních slov „unikl posledním letadlem“.[5] Na italské frontě padl do britského zajetí, z nějž se mu podařilo uprchnout. V roce 1946 se vrátil domů, kde začal pracovat v konstrukční kanceláři Edgara Rößgera. Zde však nebyl spokojen.

27. května 1947 se ve Freudenstadtu oženil s Ritou Gonser (1925–2013), dcerou Maxe a Wilhelminy Gonser ze sousedního Lützenhardtu.[6]

Tovární areál fischerwerke ve Waldachtalu

V roce 1948 založil v Hörschweileru malou dílnu Artur Fischer GmbH & Co. KG. Ta se postupem času rozrostla a stala se známou jako fischerwerke.

Artur Fischer je držitelem 1136 patentů a 5867 chráněných vzorů (stav ke konci roku 2013).[7] Na konci roku 2013 měla firma fischerwerke celkově registrováno více než 8700 patentů). Thomas Alva Edison, kterého chtěl Artur Fischer překonat, měl na svém „kontě“ 1093 patentů.

K nejznámějším vynálezům Artura Fischera patří Fischer S nylonová hmoždinka z roku 1958, stavebnice fischertechnik (1965 obdoba Lega, ale více technicky zaměřená).

V roce 2012 dosáhly pobočky Fischer Group po celém světě obratu přes 618 miliónů eur, většinu díky produkci kotevní a upevňovací techniky. Společnost, kterou vede od roku 1980 syn Klaus Fischer, produkovala v roce 2004 jen v jediném závodě ve Waldachtalu sedm miliónů hmoždinek každý den.

V roce 1986 byl oceněn Medailí Rudolfa Diesela. V roce 1990 byl Artur Fischer vyznamenán Prstenem Wernera von Siemense. Získal též Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska. V roce 2014 získal za celoživotní dílo cenu European Inventor Award.[8][9]