Artušův dvůr v Toruni

Artusův Dvůr se nachází v Staroměstském komplexu, na Staroměstském náměstí 6.

Budova je postavená na třech středověkých pozemcích. První Artusův dvůr, řádně nazývaný „sociální dům“ nebo „klubový dům“ (název Artusův dvůr se objevil až na začátku 17. století),[1] byl postaven v letech 1385–1386. V roce 1466 byl zde podepsán 2. toruňský mír. Budova byla později přestavěna a zrekonstruována, zejména v 17. století, kdy byla provedena bohatá malířská výzdoba fasády, na níž byly umístěny vlysy s obrazy králů z Vladislav II Jagiello do Zikmund III Vasa, známé z řady kreseb vytvořených v letech 1738–1745, které zobrazovaly pohledy na Toruń a okolí připravené Steinerem. Budova byla později párkrát přestavěna a zrekonstruována, hlavně v 17. století, kdy byla provedena bohatá malířská výzdoba fasády, na níž byly umístěny vlysy s obrazy králů zod Vadislava II. Jagello do Zikmunt III Vasa,[2] známé z řady kreseb vytvořených Steinerem v letech 1738–1745, které zobrazovaly pohledy na Toruň a okolí. Přízemí bylo také přestavěno: podlaha byla pokryta bílými a červenými mramorovými deskam.i[3] Klenbu zakrýval interiér v přízemí rozdělený dvěma sloupy.

14. června 1802, pruské úřady začaly likvidovat středověkou budovu.[3] Podruhé byl Artusův Dvůr postaven v květnu 1826 podle návrhu městského stavitele Heckerta. Měl skromnou klasicistní vícepodlažní pětiosou fasádu zdobenou pilastry ve velkém pořádku. V důsledku likvidace bratrství svatého Jiřího v 1842, dvůr se stal městským divadlem s publikem 500 míst. Druhý Artusův dvůr a sousední západní činžovní dům byly zbořeny v roce 1889, a na jejich místě byla postavena současná budova podle návrhu radního Rudolfa Schmidta. V přízemí „třetího uměleckého soudu“ byla restaurace a obchody, v prvním patře byly sály: Velká, Bílá, Malá a Červená a v podkrovních pokoje pro hosty[4].

Potom co Polsko získalo nezávislost, v roce 1920 reprezentativní prostory dvoru přijimaly mimo jiné Generále Józefa Hallere, prezidenti druhé polské republiky: Stanislaw Wojciechowského, Ignace Moścického a Jozefa Piłsudského. Vracely se tradiční státní obřady, společenská setkání, cechová setkání a reprezentační plesy.

Po druhé světové válce, v roce 1949, byla budova předána vznikající Univerzitě Mikuláše Koperníka,  a byla zde ubytováno Collegium Maximum a studentský klub „Od Nowa”. Sídlem Kulturního centra budova je od roku 1993.[5]

V letech 1994–2015 byl Artusův Dvůr sídlem toruňského symfonického orchestru.[6]

V listopadu 2018 bylo středisko obohaceno o nový vzdělávací prostor – Kulturní sklípek, ve kterém budou pedagogové pořádat cyklické hudební, umělecké a filmové workshopy pro děti, mládež, dospělé a seniory.[7]

01.01.2020 byl do centra připojeny Dům Múz s pobočkami.[8]

Styl budovy se označuje jako nizozemsko-novorenesanční, fasáda je třípodlažní, obložená cihlou s výrazným využitím červeného pískovce (přízemí, ozdobné detaily), výrazně upravená ve vztahu k sousedním budovám na náměstí. Kromě novorenesančních motivů existují i odkazy na původní goticko-renesanční budovu Artusova dvoru – mírně špičatá okna a bosáž v přízemí, zavěšené věže lemující fasádu, cimbuří korunující budovu. Celek je pokryt kyčelní střechou, jejíž silueta je jasně vidět v panoramě Toruně.

• 
  Architektonický detail
• 
  Věžička s datem uvedení budovy do provozu
• 
  Erb Toruně na stavbě
• 
  Polychromie na trezoru vestibulu
• 
  Velký sál
• 
  Kavárna

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dwór Artusa w Toruniu na polské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Artušův dvůr v Toruni na Wikimedia Commons
• Oficiální stránka (polsky)
• Historie a tradice Artusová Dvoru v Toruni (polsky)